středa 14. ledna 2015

Klárčin první (a poslední?) Treasure Basket

Jdeme sice trošku s křížkem po funuse, ale co... Když já na to pořád zapomínala, neměla jsem košíček, hledala vhodné věci, čekala, až Klára nebude mít tendence všechno jíst, čekala a čekala, až je na to skoro stará :)

Treasure Basket jsem měla v hlavě dlouho, hned jak jsem začala zkoumat na webu Montessori aktivity pro děti. Tyto košíky plné pokladů jsou jednoduchou a levnou zábavou pro děti od cca 4 měsíců, nicméně dle položek v košíku obsažených lze zaměřit i na starší děti (Klára prozkoumala svůj první košík v 15 měsících a teď skoro o měsíc později ji stále baví). V principu jde o to představit dětem věci každodenní potřeby, nebo různé "přírodniny". Věci, co nejsou primárně hračky. Věci různých tvarů, materiálů, rozměrů, vůní... Dítě se učí dotykem, proto odmala na všechno šahá a žužlá, poznává tak svět kolem sebe. Samozřejmě dbejte na bezpečnost, vyvarujte se malinkých předmětů, ostrých předmětů, apod. Zdravý rozum! Pozorujte, snažte se nezasahovat, jen když dítě zjevně vyžádá vaši asistenci. Náplň obměňujte, vymýšlejte, pátrejte.

Inspirace na internetu jsou mraky. Na této stránce se mi líbí to, jak mají košíky tematicky rozdělené. Článek z pohledu Montessori naleznete zde. Hromadu košíkových položek (konkrétně 101) naleznete tady.

Náš košík obsahuje:
- bavlněnou barevnou podkolenku
- elastickou čelenku do vlasů
- barevné plastové hodinky
- plastové vykrajovátko na perníčky
- šišku
- dřevěnou sošku
- rolničku
- malou plastovou lahvičku z poloviny naplněnou vodou
- malou skleněnou dózičku od marmelády
- přívěšek na klíče
- skleněné korálky na ruku
- plastový trychtýř
- mušli
- látkový obal na brýle
- prázdnou roli toaletního papíru
- malou ruční pumpičku na gymnastický míč
- kovovou medaili
- dvě bavlněné stužky
- kolíček na potravinové sáčky


Kláru košík zaujal, poprvé si s ním hrála snad 15 minut, což je o zhruba 14 minut déle než s čímkoliv jiným :)) Vysypala si jej na zem a položku po položce brala do ruky a zkoumala. Pak vracela do košíku a zase vytahovala. Má samozřejmě své favority, lahvička s vodou vede, medaili chce nosit pořád na krku a role toaletního papíru je evergreen. Košík jsem neuklidila, pouze odnesla do komory, tak ho máme kdykoliv po ruce. Jednou za dva dny si jej Klára vyžádá a my pak máme co uklízet. No a proč říkám, že u nás už bylo trochu pozdě? Klára je už poměrně velká a byt má prošmejděný od A do Z, potají nám leze do šuplíků s prádlem, šmejdí v policích v komoře, otevírá šoupací skříně a vytahuje tenisové rakety. Bála jsem se, že už pro ni doma nenajdu nic, co by nikdy předtím neviděla, a co by ji nějak víc zaujalo. I tak se povedlo, jen to hledání trvalo o něco dýl. Takže doporučuju začít dřív než my, třeba v době, kdy dítě vydrží na bříšku a dokáže zkoumat a pozorovat. My už teď nejspíš zkusíme upgradovat na Sensory Jars, dodám pak informace, hned jak něco připravím a vyzkoušíme.

P.S. Není naprosto úžasné sledovat, jak dítě se zájmem studuje absolutně nezajímavou věc?

Žádné komentáře:

Okomentovat