Malý a na první pohled nenápadný vnitrozemský stát je z 80% tvořený horami. Průměrná nadmořská výška je 829 m n. m. Nejvyšší hora ležící na pomezí Albánie a Makedonie je Golem Korab (2764 m n. m.). Dva miliony obyvatel. Oblast Makedonie patří k jedněm z nejdéle osídlených území Evropy. Tomu odpovídá i velké množství historických památek. Středověké kláštery i velkolepé mešity dokazují dlouhověké soužití muslimů a křesťanů. Orientální duch stále přežívá ve starých bazarech. Zachovalé pozůstatky antických měst. Tři kouzelné národní parky. Nejstarší jezera světa. Žluté slunce na červeném podkladě, to je symbol Severní Makedonie, který místní dávají hrdě na obdiv. Stát zastíněný okolními zeměmi žije svůj nenápadný, prostý život a turisty láká s otevřenou náručí. Makedonci Česko znají, mnozí naši zemi navštívili, někteří u nás studovali, pracovali, znají pivo a mnoho českých osobností, hlavně sportovce. Ze všech výše zmíněných důvodů jsme si vybrali Severní Makedonii pro naši letošní dovolenou. Teda pro půlku naší dovolené...
Strávili jsme tady 10 dní. I když je země rozlohou malá, rozhodně jsme nestihli všechno, co jsme chtěli. I tak jsme Makedonii ochutnali ze všech stran a plnými doušky, poznali jsme mnoho srdečných lidí a utvrdili se zase v tom, že na Balkáně je nám dobře. Že se tady cítíme vítáni a chtěni. Díkybohu pro nás, turisté se sem zatím nehrnou. I Češi, kteří obecně k Balkánu dost tíhnou, Makedonii teprve objevují. Na rozdíl od Albánie jsme jich tady potkali jen pár. Prvních deset červencových dní. Velmi horkých dní. Teploty neklesly pod 32°C. Ani na horách jsme se nezchladili. Jednou poprchalo, jednou jsme zažili kroupy. Makedonština má k našemu jazyku mnohem blíž než Albánština, jazyková bariéra proto není tak nepřekonatelná. Ale zase nás (stejně jako před několika lety v Srbsku) potrápila cyrilice, ve které se turista musí aspoň trochu zorientovat, aby mu to ulehčilo dilemata na silnicích.
Cesta autem do Severní Makedonie
Vyjeli jsme jasnou trasou přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko. Dálniční známky doporučuju koupit předem, Slovensko i Maďarsko stačí elektronicky. Srbsko má mýtné. Trasa do naší první destinace (Kumanovo) má 1109 km a bez zastávek je plus minus na 11 hodin. Reálně aspoň 12. Protože jsme vyjížděli nezvykle přes den (čekali jsme na Klárčino vysvědčení), museli jsme půlit v Maďarsku. Večer jsme tak strávili ve městě Kecskemét, v noci jsme vyjeli dál na jih. Bylo to dobré rozhodnutí, obávané hranice Maďarsko - Srbsko jsme díky noční době zvládli projet za půl hodiny. Ty druhé hranice nás už v poledne potrápily víc, neskutečný mumraj, balkánská divokost a všeobjímající "času dost" nás na hranicích Srbsko - Severní Makedonie zdržely aspoň na hodinu a to jsme se ještě procpali "po balkánsku" dopředu. Na příští cesty už jsme chytřejší, je dobré sledovat aktuální informace z hraničních přechodů a doporučuju vyhnout se hlavním tahům. Někdy stačí popojet pár kilometrů na nějaký malý hraniční přechod a ušetříte třeba dvě hodiny času. Není výjimkou, že na srbsko-maďarském přechodu Horgoš - Röszke stávají řidiči i 6 hodin. A to nechcete. V horku. S dětmi. S plánem. Při zpáteční cestě se nám tato strategie vyplatila, přejížděli jsme až v obci Bajmok (na maďarské straně je to obec Bácsalmás). Jezdíme na pasy, mnoho cestovatelů doporučuje spíš občanky, na většině přechodů chtějí i doklady od auta (techničák a zelená karta), na zpáteční cestě se nám maďarští celníci koukali do kufru auta, přihrádek i pod nohy, ptali se na alkohol a cigarety. Někteří méně šťastní řidiči otevírali tašky a kufry, ve kterých se celník něžně přehraboval. Ještěže jsme si nebrali ty želvy z Albánie :)
Měna, ceny a platební karty
V Severní Makedonii se platí makedonským denárem. 1 denár je necelý náš padesátník. Je tady levněji než v Česku, něco je velmi levné, něco podobné jako u nás. Měli jsme s sebou eura a platební kartu. Není problém směnit eura ve směnárnách za denáry, jen je dobré mít přehled o kurzu. To se hodí i v případě přepočtů například v restauraci, kde můžete zaplatit eury (místní je s láskou přijmou) a zpět vám vrátí v denárech. Tohle jsme praktikovali často a bez sebemenších problémů. Kartou jsme platili mnohem víc v Makedonii než Albánii. Makedonci vlastní terminály, v restauracích, benzínkách, hotelech, marketech. A když ne, nějak to vymyslí. To se nám stalo třeba v malé kavárně, kluk terminál na kartu neměl, ale řekl, že to zařídí. Šli jsme "pípnout" do vedlejšího krámu k jeho bratranci.
Ubytování
Všechna ubytování jsme měla naplánovaná dopředu přes Booking.com. Ubytování v zemi je dostatek a jsou obecně dobré kvality. Hledáme sice dost podle recenzí a hodnocení, ale nenapadá mě ani jedno ubytko, kde by byl nějaký zásadnější problém. Pokud by vás zajímaly konkrétní tipy na ubytování v určité lokalitě, napište mi, ráda se podělím.
Rozhodla jsem se cestopis rozkouskovat na jednotlivé dny. Jednoduše proto, abyste to strávili. Kompletní by to bylo přespříliš dlouhé, možná by to mnohé odradilo a to by byla škoda. Budou tedy následovat články den po dni, tak jak jsme je prožívali. Užijte si Severní Makedonii se mnou ještě jednou...
Žádné komentáře:
Okomentovat