Severní Makedonie / Den druhý: Skopje

Mám ráda jihoevropská "neučesaná" města. Mám ráda tu nesourodost, chaos a divokost. Cítím se tu dobře, města mají atmosféru, mají šmrnc. Ušmudlanou Neapol v mém srdci asi nic nepřekoná, ale i Skopje mě mile překvapila. Na Skopje jsme měli jen jeden den a neplánovali jsme žádnou velkou honbu za památkami. Cíl byl jednoduchý, užít si makedonské hlavní město, projít se po centru a nasát atmosféru. Povedlo se a já na Skopje vzpomínám jako na místo, kde jsme si užili krásný a velice pestrý den.

Skopje je velmi kontroverzní díky své architektuře. Proč? Ve stručnosti: Skopje stihlo v roce 1963 velké zemětřesení, které zničilo neuvěřitelných 80% zástavby celého města. Média o tom informovala stylem, že Skopje prakticky přestalo existovat. Muselo se vystavět znovu. Rekonstrukce se ujal japonský urbanista a z města se stalo muzeum betonové architektury, které nám evokuje silný socialismus. Aby toho nebylo málo, o nějakých padesát let později se do toho Makedonci obuli a spustili "obnovu historické Makedonie", kdy beton olepují sádrou a vznikají tak bílé antické stavby. I proto je město poměrně nové a trochu nesourodé. A místy i poněkud kýčovité, pokud znáte zákulisí a na špek jim neskočíte.

Naši pouť jsme začali v menším parku poblíž hlavního náměstí "Woman Warrior Park", zelené místo příjemné velikosti, které je plné soch a památníků (ostatně jako v celé nové části Skopje). Na jednom z jeho rohů nesmíte minout impozantní 21 metrů vysoký vítězný oblouk Porta Macedonia. Ač se může zdát starý, postaven byl až v roce 2012 na oslavu dvacetileté nezávislosti Makedonie. Procházíme pod bohatě zdobenou branou a dostáváme se na hlavní náměstí metropole. Náměstí Macedonia Square (Ploštad Makedonija) leží na břehu řeky Vardar a je opravdu velké. Je to uměle vytvořené náměstí bez historie, na kráse mu to ale neubírá. Náměstí dominuje fontána obklopená lvy, uprostřed se do 22 metrů tyčí socha jezdce na koni věnovaná Alexandru Makedonskému. Na náměstí jsou i další fontány, u kterých by naše děti strávily celý den.

Z náměstí vede Makedonská ulice až k budově bývalého vlakového nádraží, které bylo zničeno zemětřesením, ale jeho torzo bylo ponecháno jako jakýsi památník. Nyní slouží jako muzeum a hodiny na budově stále ukazují čas neštěstí 5:17. Někde na půli cesty z hlavního náměstí k bývalému nádraží je pamětní dům Matky Terezy, která se ve Skopje narodila. Nutno říct, že tento nevkusný moderní počin není rodným domem slavné ženy. Za architektonickou stránku sklízí mnoho kritiky. Není divu. 

Zpět na hlavní náměstí a vydáváme se na jeho opačnou stranu. K zasloužené chloubě a symbolu Skopje - ke starobylému kamennému mostu. Současný most byl postaven na původních římských základech kolem roku 1460, od té doby byl mnohokrát poničený a opravený. Spojuje náměstí Makedonie se starým bazarem a symbolicky propojuje osmanskou část města s tou moderní. V okamžiku, kdy vstupujeme na most, dostáváme se do té "atraktivnější" části města. Do té orientální, která si s sebou po staletí nese ducha. Je to opravdu jako brána do jiného světa. Turecké staré město (Čaršija) přečkalo zemětřesení bez vážnějšího poškození. Hned za řekou usedáme na dalším náměstí u kašny oslavující mateřství ve všech jeho podobách, dáváme si kávu z místního coffee shopu, pozorujeme vitální staříky, jak uprostřed náměstí hrají hlučně skořápky, mezi nohama se nám proplétá kočka a my dostáváme chuť na burek, jehož vůně se k nám line z nedalekého starého bazaru. Všechno je na dosah ruky, třeba muzeum holokaustu, nebo další obří monument znázorňující Filipa Makedonského. Vedle něj se pod mnoha kupolemi ukrývají staré turecké lázně Daut-pašův hamam, jedny z nejvýznamnějších na Balkáně, nyní sloužící jako galerie.

Přecházíme rušnou silnici a vydáváme se prozkoumat pevnost Kale (Skopje fortress). Vstup je zdarma, z hradeb je krásný výhled na celé město a taky na vrch Vodno. Pevnost byla několikrát zničena a znovu opravena, nyní je po rekonstrukci. I tak na nás místo působilo dost opuštěně, byl tady klid, děti si tak dosyta užily ostřikovače trávníků. Opět scházíme dolů severní branou a přes malý parčík se dostáváme ke krásné kamenné mešitě (Mustafa-pašova mešita), kde zrovna končí mše. Pochází z roku 1492 a patří k největším na balkánském poloostrově. Mimochodem v této turecké části města je kolem 30 mešit, tato je však nejvýznamnější. 

Po okouknutí mešity scházíme do nejkouzelnější části celé Skopje - do Starého bazaru. První zmínky pocházejí už ze 12. století. Je to stará obchodní čtvrť a tržnice, plná kaváren, čajoven, restaurací, centrum starého řemesla i stánků se suvenýry. Je to zatím ten nejzajímavější a nejrozsáhlejší orientální bazar, jaký jsem kdy viděla. Určitě jsme neprošli všech 40 dlážděných ulic, ale strávili jsme tady velkou část dne. Užili jsme si výbornou kávu v džezvě i pravý turecký čaj servírovaný starým způsobem, ochutnali jsme mnoho orientálních sladkostí (Baklava, Revani, Trilece), popovídali si s místními. Starý bazar je srdcem i duší Skopje, atmosféra je nezapomenutelná. Je tady cvrkot a zároveň takový vnitřní klid, všechny ty zapadlé kouty a chladné úzké uličky lákají k zastavení se. Pozdě odpoledne se vracíme zpět do nové čtvrti přes Kamenný most, míříme k autu po nově vznikající promenádě kolem řeky Vardar.

Při výjezdu ze Skopje zatoužíme vidět ještě jedno místo. Kamenný akvadukt (The Skopje Aqueduct) leží kousek za městem (jen asi 2 km) a rozhodně stojí za krátkou zastávku. Vede k němu prašná cesta kolem nějakého vojenského prostoru (kam jsme intuitivně málem vjeli, než nám milý voják ukázal správnou cestu). Akvadukt ukrývá kus historie a i když je jeho původ ne zcela jasný, pravděpodobně pochází už z dob Osmanské říše. Je také dokonalou ukázkou starobylé architektury. Je jediným dochovaným akvaduktem v Makedonii a jedním ze tří největších v bývalé Jugoslávii. Byl využíván až do 18. století a zachovalo se z něj celých 386 metrů. Místo kolem je neudržované, opuštěné, akvadukt sám o sobě láká k prozkoumání. Společnost nám dělaly želvy.

I když vnímám metropoli Skopje jako trochu chaotické město co se architektury týče, rozhodně stojí za návštěvu. Město si během své dlouhé historie prošlo svým a je potřeba přijmout ho takové, jaké se nám nabízí.

Ve Skopje spát nebudeme, přesouváme se o 30 km jihozápadně do obce Dolna Matka. Tady máme v plánu strávit tři dny na kouzelném místě uprostřed kaňonu Matka. Očekávání jsou velká...

...to be continued...