Začalo nám další období. Matějova docházka do Montessori centra, stejně jako jsem chodívala s Klárou i Jakubem. Vždycky začneme tak v roce života, dřív by to sice taky šlo, existují i programy pro miminka, já na to ale nikdy neměla nervy. Nechala jsem to až na dobu, kdy jsou pohybliví a trochu samostatní. Po třech lekcích je Matěj spokojenější než ve cvičení, kam jsme chodívali minulé pololetí, myslím, že mu vyhovuje klid a řád. Ač se to nezdá, děti řád potřebují a milují. Doma Montessori pomůcky nemáme, vystačíme si ale s hromadou chytrých a smysluplných hraček (a pak s další hromadou těch nemoudrých :)), běžnými předměty a knihami. Když k tomu člověk přidá i doma nějaký řád, hranice a pravidla, je to podle mě ideální nenásilná a pro všechny příjemná kombinace. Matěj má svoje hračky, které zapadají do jeho sensitivního období, v obýváku v otevřených poličkách pěkně na dosah, stejně jako jeho aktuální knížky. Může se tak sám obsloužit. Většinou pracuje na prostoru vyhrazeném pěnovým koberečkem, nedávno jsem začala využívat i malého stolečku v ložnici, kam mu chystám tematické "okruhy". Inspirovalo mě jednak učení Montessori a také Katka Vrbková, autorka knihy Na stolečku a blogu Little Kate & Crocodile.
Katka vydala tuto knihu už v roce 2017 a já moc chválím za nápad. Jednoduchá myšlenka přetavená do přívětivého a přátelského průvodce rodičům, kteří přemýšlejí, jak s dětmi trávit smysluplně čas. Kniha není žádným návodem, ale pouhou inspirací, já se jí nedržím na 100%, náš stoleček není tak vytuněný, ale je náš. V ložnici máme už docela dlouho malý stoleček Lack z Ikea, k němu zatím jen dvě židličky. Je to takové malé tiché útočiště pro všechny moje děti, které si zrovna potřebují kreslit jinde, než u pracovního stolu v pokojíku. Kolem roku si ho začal vydatně všímat i Matěj, nejčastěji si na něm hrál s pastelkami. Teď, když už získal potřebnou jistotu s nasedáním a sesedáním z židle, chystám mu tam různá "překvapení", ke kterým se může během dne kdykoliv vrátit.
Někdy tam trávíme čas společně, většinou u knih, jindy si tam zkoumá sám. Někdy ho chytne uklízecí nálada a postupně mi stoleček odnáší. Většinou to trefí, až uklidí vše tam, kde to má své místo. Je po mě, chlapeček můj malý systematický.
Tematický stoleček je fajn věc. Jak pro dítě, tak pro vaši kreativitu. Vyberete téma a přemýšlíte, co k tématu na stoleček zařadit. Dobré je propojit všechny smysly. Kniha je základ, neměla by u žádného okruhu chybět. Pak jsou super různé modely, ať už zvířat, dopravních prostředků nebo třeba osob... Témata jsou vhodná doplnit i zvukem, takže najít buďto zvukovou knížku, nebo klidně pustit nějakou aplikaci na mobilu - třeba zvuky zvířat. Pokud máte otevřenou mysl, témat ke zpracování najdete tisíce. A podle mě ke všemu najdete vše potřebné doma, aniž byste museli do krámu. Barvy, tvary, farma, zvířata, dopravní prostředky, jídlo, příroda, jemná motorika, povolání. Témata jdou přizpůsobit věku dítěte a jeho zájmům.
A proč stoleček? Potažmo, proč se v Montessori pracuje na koberečcích a stolech? Pracovní kobereček/stoleček definuje dítěti osobní prostor, vytváří hranice pro jeho práci a také mu umožnuje získat okamžitý přehled nad vším, co se na koberečku/stolku nachází. I moje starší děti (zvyklé z Montessori školky) se nad nachystaným stolečkem nijak nepozastavily. Braly to jako stanoviště, kde si v klidu můžou prozkoumat třeba právě farmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat