Knižní výzva / V rouše beránčím

Titul: V rouše beránčím (Lampaan vaatteissa)
Autor: Simo Hiltunen
Nakladatelství: Bookmedia
Rok prvního vydání originálu: 2015
Počet stran: 458

 

Anotace

 

Nikdo nezůstane ušetřen... Šťastná rodina - tak to alespoň říkají sousedé. Ale přímo na Štědrý den zavraždí otec své děti před očima jejich matky, poté samotnou matku, a nakonec sebe.

Finský kriminální novinář Lauri Kivi začíná psát rozsáhlý článek o rodinných vraždách, který ho zavede do jeho vlastní minulosti a zdrcujícího dětství a také do života jeho dospívající dcery. Kivi má pocit, že zde se nejedná o náhodné vraždy. A má naprostou pravdu. Ale v mnohem šílenějším smyslu, než si kdy dokázal představit…

V rouše beránčím je příběh o násilí, které je předáváno z generace na generaci, ale také o odpuštění.

 

Recenze

 

Ve Finsku dojde za poměrně krátkou dobu k několika rodinným vraždám. Nic nenasvědčuje tomu, že by to mohlo být jinak. Když se investigativní kriminální novinář pustí do série článků o těchto hrůzných činech, věci se začnou dávat do pohybu. Pochybnosti, které se zpočátku zdají být úplně nenápadné, souvislosti, které dříve nikdo neviděl, svědectví, která nebyla dříve vyslyšena. Až Lauri Kivi začne příběh rozplétat, začne do něj propadat, profesně i osobně. Víc než by chtěl. Jde jen o to, který vlk nakonec vyhraje.

 

Já a severské krimi k sobě patříme. Okruh thrillerů a detektivek sice od Skandinávie postupně rozšiřuju, ale i tak. Jsem na ně naladěná, líbí se mi ponurý psychologický přesah. Finská novinka mě svou anotací zaujala, do čtení jsem se ponořila s chutí a s poslední stránkou jsem cítila uspokojení. Mohlo to být rozhodně kratší, nicméně téma zla kolem nás na mě hluboce zapůsobilo.

 

Může být zlo dědičné? Brzy pochopíte, že tato otázka je pro knihu nosná. Dokážeme pochopit vraha? Dokážeme se do nich vcítit? Existuje odpuštění? Kniha o téměř 500 stranách se nemůže točit jen kolem zločinu. Byl tady cítit silný filozofický podtext, včetně citátů. Navíc si autor tak dobře poradil s psychologií "těch zlých" i " těch zneužívaných", až si říkám, že musel mít osobní zkušenost.

 

Za mě velice dobré čtení pro milovníky severských thrillerů a rodinných dramat. Bylo tam dost násilí, napětí i všudypřítomného strachu. Dobrou volbou jsou retrospektivní vsuvky, které postupně odkrývají osud hlavního hrdiny, ale také vraha. Nejděsivější na celé knize je to, od čeho se všechno to zlo odvíjí. Kde vzniká. V dětství. Které by mělo být šťastné a bezbolestné. Nemusí být.

Jediným kamenem úrazu může být rozsah, který může otrávit čtenářovu pozornost. Autoři mají často tendenci příběh natahovat, volit další kličky a zvraty, i tady by bylo lépe o sto stran méně. Lauri jako hlavní temná postava mi přirost k srdci, nebyl to totiž klasický severský prototyp uchlastaného detektiva. V konečném důsledku mám však pocit, jako by Finsko bylo plné domácího násilí a neschopných a chybujících policistů, které přepere každá bačkora.

 

I pár dní po přečtení mi v hlavě zní myšlenky ohledně zrodu zla ve společnosti. Když zlo vzniká tam, kde má být jen láska a bezpečí, ovlivňuje zásadně celý další život. A životy další. Líbila se mi i celá teorie s vlky, která knihou prostupovala. Za mě krásné 4,5 hvězdy.

 

Jednoho večera vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: „Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky.

 

Jeden je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego.

 

Ten druhý je hodný. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra”.

 

Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: „A který vlk vyhraje?”

 

Starý Indián odpověděl: „Ten, kterého krmíš.”

 

-

Za knihu k recenzi děkuju nakladatelství Bookmedia.