Knižní výzva / Kříďák

Titul: Kříďák (The Chalk Man)
Autor: C.J. Tudor
Nakladatelství: Kalibr
Rok prvního vydání originálu: 2018
Počet stran: 319

 

Anotace

 

Všichni máme tajemství. Před některými utíkáme, ale ona si nás najdou. A některé hry končí vždycky stejně...

Cítíte to v lese, ve škole i na hřišti, cítíte to v domech a v lunaparku. Cítíte to na většině míst v malém městečku Anderbury. Strach, že vás někdo nebo něco sleduje. Začalo to na pouti roku 1986, kdy se stala ta nehoda. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie pana Hallorana – pana Křídu. Ten přivedl Eddieho na myšlenku nevinné hry pro něj a partu jeho přátel: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Byla to docela zábava – dokud je křídoví panáčci nedovedli k tělu. Mrtvému dívčímu tělu, rozřezanému na kousky. Tahle událost se jim nesmazatelně vryla do nočních můr. A třicet let poté najdou v dopisních schránkách záhadnou obálku – s panáčkem a kusem křídy. Strašáci z dětských let totiž možná stále dokážou zabíjet.

 

Recenze

 

Tak trochu strašidelný příběh party dvanáctiletých kamarádů se prolíná s jejich dospělými verzemi, o třicet let poté. Děcka toho tenkrát zažila víc než dost, děsivou nehodu na pouti, tragickou smrt úhlavního nepřítele, odpornou smrt psa jednoho z nich, znásilnění, vliv lehce pedofilních podivínů žijících v městečku, výhružky rodičům i téměř fatální napadení místního reverenda. To je až moc náhod na jedno malé město.

 

Právě to střídání dvou časových rovin ve mě vyvolalo vzpomínky na Kingovo To. Což je mimochodem moje nejoblíbenější kniha, kterou už mám přečtenou několikrát. Děti se svými strachy versus dospělí s mnohem většími strachy, částečně překrytými falešným sebevědomím a přetvářkou. Jenže tady veškerá podobnost končí. Stephen King je jen jeden. Tohle nebylo špatný, ale rozhodně jsem si z toho na zadek nesedla.

 

Nebyl to horor, nebyl to thriller ani detektivka, snad takový mysteriózní mix všeho, díkybohu se do toho nepletla žádná zbytečná romantika. Paradoxně mě nejvíc zaujaly ty dějové kličky kolem, potratová klinika, náboženský fanatismus, posedlost podivných mužů mladými dívkami... A líbila se mi hra s přirozenými důsledky všech našich činů. Jak se může nevinný čin obrátit do hotové tragédie. A mimochodem, pan Křída byl pro mě největší kruťák, jediná sympatická postava s hlavou plnou moudrých myšlenek.

 

Počáteční lehce hororový nádech se postupně vytrácel, napětí také. Hlavní hrdina se v tom motal, až jsem se na posledních stranách zamotala téměř také. Spousta věcí zůstala nevyřčena, všechny okolnosti si může čtenář v samém závěru jen domýšlet. Já si to nějak přebrala, vůbec nevím, zda to tak bylo myšleno.

 

Do další autorčiny knihy se jen tak nepohrnu, nicméně určitě má své oddané publikum soudě podle naprosto rozporuplných recenzí. Já Kříďáka hodnotím třemi hvězdami.

 

"Neznám nic hnusnějšího, než je šikana. Ale víš, kdo šikanuje? ... Zbabělci. A zbabělci vždycky nakonec dostanou, co jim patří. Karma. Víš, co to je? ... To znamená, že sklidíš, jak zaseješ. Když uděláš něco zlého, nakonec se ti to vrátí a kousne tě to do zadku..." - pan Halloran