pátek 16. srpna 2019

Slovinsko / 7 dní aktivní dovolené v horách se třemi dětmi

Slovinsko je naše srdcovka. Je to jedno z míst, kde bych si dokázala představit žít. Líbí se mi svojí polohou, protože je to pro mě taková vstupní brána na Balkán, který miluju, líbí se mi taky svou velikostí, že tady vlastně nic není daleko, přijde mi i lidsky přívětivější než třeba rakouské Alpy. Když jsme letos přemýšleli nad naší dvoutýdenní dovolenou, věděli jsme, že chceme zkombinovat moře a hory. Takže buďto Dolomity plus sever Itálie na koupání, nebo Slovinsko plus týden v Chorvatsku. V Chorvatsku se nám moře líbí víc, tak vyhrála varianta číslo dvě. Navíc jsme s Matějem chtěli otestovat jeho cestovatelské schopnosti, proto jsme se letos nepouštěli do větších dálek. Můj článek z dovolené v Triglavském národním parku možná znáte, tolik mailů mi k žádnému textu nikdy nepřišlo. O tolika z vás vím, že jste podle nás jeli, že se vám naše tipy hodily, a že jste si to užili! Teď jsme projeli opačnou stranu Triglavu a je na čase to sem zase pěkně sepsat. Varování: zas je to pekelně dlouhé! A vzhledem k velkému množství fotek je nezvládnu nijak upravovat. Takže všechno ryzí opravdovost ♥


Tak kam to bude letos
 
Oproti roku 2017, kdy jsme prozkoumávali vyloženě severozápadní cíp Slovinska a nevytáhli jsme paty z Triglavského národního parku, jsme se rozhodli pro druhou stranu. Kamnicko-Savinjské Alpy. Oblast vymezená z jihu Lublaní, ze západu Triglavským národním parkem a ze severu rakouskou hranicí nám přišla dostatečně zajímavá na to strávit tady celý týden. Mimochodem, týden je v horách vždycky málo. Už jsme v této lokalitě jednou byli, ještě bezdětní, takže jsme měli představu, co kde je. Pobyt jsme si ve Slovinsku rozpůlili, jednu polovinu jsme strávili v okolí Kamniku, druhou v okolí Bohinje. Opět nečekejte žádnou vysokohorskou turistiku, cepíny a mačky, s třemi malými dětmi to prostě ještě nedáme, nechceme to otrávit ani sobě, ani jim. Chceme, aby je hory bavily, aby s námi to nekonečné kouzlo rády objevovaly.


1. den: Cesta z Brna, velkorysé ubytování a Kamniška Bistrica
 
Jako vždy jsme vyjeli za svítání, abychom mohli být v poledne na místě. Vídeň, Graz, Maribor, Kamnik. V malé obci Zgornje Stranje na severu Slovinska jsme našli jedno z nejlepších ubytování. Apartma Polonca v budově z roku 1940 je krásně a přitom citlivě zrekonstruován, na 100 m2 (3 ložnice a 2 koupelny) nám bylo vyloženě skvěle. Plně vybavený apartmán včetně krbu i myčky na nádobí. Navíc za příjemnou cenu kolem 50 EUR za noc. Jediné, co bychom ocenili navíc, by bylo malé hřiště na zahradě.


Zgornje Stranje se ukázal jako fajn výchozí bod k výletům do hor na severu. První den jsme vyjeli až odpoledne do místa zvaného Kamniška Bistrica. U velkého bezplatného parkoviště, které neminete, najdete horskou chatu "Dom v Kamniški Bistrici". Odtud se můžete vydat na různě náročné procházky, nebo si tady dát něco tradičního k jídlu, zatímco si děti budou hrát na hezkém hřišti. Hned přes silnici je průzračně čisté ledové jezírko a pokud půjdete "proti proudu" narazíte na vyvěrající prameny řeky. Jestli máte rádi tyto horské vody tak jako my, dokážete tady strávit nějakou tu hodinku hopsáním po kamenech, cachtáním se, otužováním se. Pak jsme se vydali po silnici jakoby zpět a sledovali ukazatele na místní soutěsku - Predaselj gorge. Trochu zbytečně jsme bloudili, ale děti se v lese aspoň najedly jahod a pohrály si s motýly. Na 30 m hlubokou soutěsku jsme se podívali jen z dřevěného mostu nahoře, je možné sejít i dolů. Nejsem si ale jistá, jak s malými dětmi, vegetace byla tak bujná, že bych se bála každého kroku. Nicméně víc informací v angličtině tady. V údolí Kamniške Bistrice můžete najít také snadno dostupný vodopád Orglice.




2. den: Velika Planina

Toto místo je pro mě top. Kdybych měla doporučit jedno jediné místo ve Slovinsku pro rodiny s dětmi, byla by to bezpochyby Velika Planina. Zamilovala jsem si ji už před pár lety, tenkrát nás ale přivítala deštěm, větrem a mlhou, což má jistě svoje tajemné kouzlo, ale zas tolik nevynikne to, čím je jedinečná. Takže jsem ráda, že letos vyšlo azuro (a třicítky - na to třeba myslet - na Veliké Planině sluníčku nikam neutečete, takže krémy, kšiltovky, sluneční brýle a dostatek vody s sebou). Z ubytování jsme jeli stejným směrem jako včera na Kamniškou Bistricu, abychom se dostali na spodní stanici lanovky. Po obou stranách silnice uvidíte billboardy a velká parkoviště (zdarma). Děti mají lanovku zdarma, dospělí zpáteční za 17 EUR. Cesta lanovkou je rozpůlená, nejprve se svezete kabinkou, pak přesednete na sedačku, která je pro děti tím pravým zážitkem. Pro mě teda taky, navíc, když mám na břiše malého nošence. Velika Planina (a Mala Planina, která na ni navazuje) je místo, kde se trochu zastavil čas (záměrně píšu "trochu", protože na střechách už vidíte nějaký ten solární panel). Nekonečné zelené pastviny v cca 1700 metrech, nonstop bučení krav, jezírka, pastevecké chýše, to vše obklopeno impozantními dvoutisícovkami. Asi 200 salaší, které navazují na starou tradici pastevectví už z 15. století. Nebýt Němců a druhé světové války, stály by tu možná ještě salaše původní. Tyto už jsou přestavěné. Pokud chcete, můžete některou salaš navštívit, ochutnat mléčné výrobky, navštívit se dá i malé muzeum a Kaple Marie Sněžné. My jsme dali přednost nenáročné půldenní túře po planině, která bavila i děti, protože byla jednak celkem rovinatá, druhak se na ní nacházely obrovské kameny, po kterých mohly lézt. Turistických (i cyklistických) tras je nahoře požehnaně. Na Planině se taky velmi dobře najíte tradičního a poctivého slovinského jídla (v chatě Zeleni Rob). Za zmínku stojí ještě jeskyně Vetrnica, kde s největší pravděpodobností najdete i v létě zbytky sněhu. Myslím, že netřeba psát víc, každý si tady najde to svoje. Pro mě je Velika Planina nezapomenutelné místo, které zatím díkybohu uniká masovým návalům turistů.






3. den: Solčava, Logarská dolina, Robanov Kot

Vydáváme se ještě více na sever, skoro až k rakouským hranicím. Výchozím bodem je vesnice Solčava. Tady by si člověk užil pěkných pár dní výšlapů, doporučuju navštívit místní infocentrum Rinka, pokud máte v plánu víc chodit. Tato oblast je totiž plná krásných tras s neskutečnými výhledy. Existuje něco jako Solčavská panoramatická cesta, 37 km autem, samozřejmě jde i pěšky nebo na kole. Cestou vás bude doprovázet pastýř Kryštof na naučných panelech, potkáte zde vysoko položené farmy, nádherné doliny a hlavně teda ta slíbená panoramata.

Zdroj: www.solcavska-panoramska-cesta.si

My jeli rovnou do Logarské doliny. Vjezd autem je zpoplatněný (7 EUR). Hned po překonání závory se rozprostře výhled jako z pohádky. Dlouhé zelené údolí ve vyšších polohách hustě zalesněné, po stranách vysoké skály. Nikde nikdo. Ticho. Po pohodlné asfaltce jedete asi 4 km, cestou minete pár usedlostí s možností občerstvení nebo přenocování. Na samotném konci je v lese parkoviště (ve stínu a zdarma). Odtud jsme se vydali ke snadnému avšak atraktivnímu cíli - k vodopádu Rinka. Kamenitá cesta vedla lesem do kopce, s dětmi nám zabrala asi půl hodiny. Vodopád Rinka je impozantní, 90 metrů vysoký a vy se dostanete úplně k němu. Co k němu, pod něj. Úžasné a zatím velmi klidné místo. U vodopádu si to děti užily, hlavně si na vlastní kůži vyzkoušely sílu vodní masy. Pro otužilé se přímo vybízí možnost koupání. Od vodopádu vede trasa k horské chatě Frischaufov dom na Okrešlju, nebyla nám s dětmi doporučena, je to asi 45 minut prudkého stoupání. Bez dětí si myslím, že se jedná o jeden ze snadnějších výšlapů. Přímo Logarskou dolinou vede i nenáročná naučná stezka, má jen 7 km, je převážně rovinatá, protože vede ledovcovým údolím. V dolině je několik možností, kde se najíst, u penzionu Na Razpotju je krásné dětské hřiště a taky zpoplatněná stezka pohádkovým lesem.






I když se začalo kazit počasí a objevily se první mraky, vyjeli jsme z Logarské doliny s cílem okouknout i sousední údolí Robanov Kot. Od parkoviště, kde končí asfaltová silnice, se vydáte velmi nenáročnou rovinatou stezkou lesem a pastvinami. Pasou se tady koně, krávy, ovce, nikoho tady moc nepotkáte, zastavil se tady čas. Dá se dojít až ke skalní stěně. Údolí je jen asi 4 km dlouhé, je to teda ideální místo pro hezkou procházku s dětmi. Bohužel bouřka přišla a tak jsme se museli vrátit do auta. A to tak, že klusem. Moc ráda bych se sem vrátila.



TIP: Někde na půli cesty mezi Robanov Kot a obcí Luče, je přímo u silnice Bar Igla. Malé kouzelné dřevěné místo ležící mezi silnicí a řekou, pod skalami. Stavili jsme se tady za bouřky na kafé a musím doporučit. Jde vidět, že tady to vlastní srdcaři, můžete si posedět v zastřešeném altánku, zalenošit si v houpací síti, nebo posedět na špalku přímo u řeky. Navíc tam mají i malé dětské hřiště.


TIP: Jak říkám, týden na horách je žalostně málo, a ani oblast Kamnicko-Savinjských Alp není výjimkou. Navíc tady není tolik turistů jako v sousedních Julských Alpách. Nestihli jsme samozřejmě všechno, co lokalita nabízí, proto přidávám ještě pár tipů, co můžete v okolí s dětmi podniknout. Nezmiňuju záměrně žádné výstupy na vrcholy, ty tady třeba budou za pár let :) V celém pohoří je ale hustá síť dobře značených stezek, pro nás Čechy může být zajímavý výšlap na horskou chatu Češka Koča (start z obce Jezersko). Kousíček od Kamniku je nádherné arboretum - Arboretum Volčji Potok, kde na 80 ha krom úchvatné flóry můžete děti potěšit třeba pohádkovou říší, vystavenými modely dinosaurů nebo velryb. I samotné středověké město Kamnik s jeho hrady, klášterem a uličkami určitě stojí za návštěvu. Pokud by vám vyloženě nepřálo počasí, v nedaleké obci Snovik najdete nejvýše položené termální lázně ve Slovinsku - Terme Snovik.

Zdroj: www.visitkamnik.com

4. den: Nejisté počasí a soutěska Vintgar

V plánu byla krásná a turisty málo dotčená horská oblast Jezersko. Radarová data však ukázala právě na severu velké srážky a bouřky. Tak změna plánu a lehká improvizace. Vydali jsme se víc na západ, směr Bled, kde leží soutěska Vintgar. Bezpochyby skvělé místo pro rodinný výlet, ale to by tady musela být tak třetina lidí. Místy jsme šli ve dlouhém štrůdlu, který nešel nijak předejít, což je otravné i pro dospělého, natož když s sebou táhnete tři malé děti. Blízkost atraktivního jezera Bled s sebou nese i nevýhody. Do soutěsky můžete vstoupit z jejích obou stran, vše je dobře značeno. My jsme zaparkovali u hřbitova na úplném konci obce Blejska Dobrava. Další možnost je z obce Podhom. Od auta jsme se vydali stezkou mezi poli, poté okrajem lesa a asi po 20 minutách jsme minuli elektrárnu u řeky, přešli dřevěný most a byli jsme na začátku soutěsky. Rodinná vstupenka za 22 EUR. Pak už jen stačí projít nenáročným systémem lávek, mostů a dřevěných chodníků, semtam nějaký ten schod, jde se prakticky celou dobu po rovině nad úrovní řeky Radovna. Délka trasy je 1,6 km (my ji prošli tam i zpět, takže krát dva).  Možná fajn dodat, že stezka není sjízdná kočárkem, takže šátky a nosítka s sebou. Soutěska je místy až 250 m hluboká, divoká modrá řeka tvoří nejrůznější kaskády, jezírka a neskutečně hluboké tůně, kde vidíte desítky pstruhů. Za zmínku stojí 13 m vysoký vodopád Šum a nad ním krásný kamenný železniční viadukt, kam se můžete vydat na vyhlídku. Matěj byl v soutěsce velice nespokojený, možná mu bylo horko, možná mu vadili lidi, dokonce jsem poprvé kojila v šátku. Vintgar stojí za návštěvu, ideální by bylo vyhnout se sezóně, příp. vyrazit dřív ráno, nebo později odpoledne a vyhnout se tak nepříjemné špičce. Místo je to ale kouzelné.





TIP: Jezersko je oblast na samém severu Slovinska a je tady skutečně panenská příroda. Proto nás to sem láká. Mnoho tras různé náročnosti, Planšarsko jezero ve tvaru srdce, pramen minerální vody, horská chata Češka koča... Místo má své kouzlo hlavně díky řídkému osídlení, díky své odlehlosti neláká tolik turistů jako jiná místa ve Slovinsku, jsou zde krásná údolí, modré řeky a prý ty nejzelenější pastviny.

Zdroj: www.the-slovenia.com

5. den: Bled a Stara Fužina

Jezersko nám nebylo souzeno. I tento den tam vládly bouřky, to by za to nestálo. A protože dnešek byl stejně dnem přesunu, nakonec jsme se rozhodli navštívit Bled. Původně jsme sem jet ani moc nechtěli, už před pár lety nám přišlo malebné jezero až moc komerční, ale pak jsme si řekli, že ho dětem ukážeme. To jezero za ty lidi přece jen nemůže :) Bled není jen ikonické jezero, je to město na samém úpatí Julských Alp. Asi právem se pyšní titulem nejnavštěvovanějšího místa ve Slovinsku. Blankytně modrá voda, krásný hrad na skále přímo nad jezerem, Bledský ostrov s kostelíkem Nanebevzetí Panny Marie, na který se dostanete jen lodí. To jsou ta největší lákadla. Jestli na to máte čas a chuť, rozhodně doporučuju projít se po promenádě okolo celého jezera (6 km, sjízdná i kočárkem). Tak aspoň nic neminete, prohlédnete si jezero ze všech možných úhlů a můžete se zastavit na koupání, kde se vám bude chtít. Mám pocit, že s "plážemi" to není u Bledu tak slavné jako třeba u Bohinsjkého jezera. Plavci samozřejmě mohou skočit do vody, kde se jim zlíbí, my však potřebovali něco vhodného pro děti. Pozvolných vstupů tady moc nenajdete, nejlépe asi u kempu. Zakotvili jsme u dřevěného mola před hotelem Park, kde byl příjemný stín a Kubíka tady zaujaly tradiční loďky - pletny. Hned pod molem bylo vody relativně málo, rozuměj: Klára dosáhla na dno. Na jejich osvěžení to stačilo a mě se tady báječně plavalo. Bledské jezero se pyšní nejen svou barvou, ale i poměrně teplou vodou, je to díky mnohým termálním pramenům. Pokud hledáte to nejlepší místo na fotku, vyšlápněte si nahoru. V kempu Bled u vody je místo zvané Velika Zaka, odkud vede značená stezka na vyhlídku Mala Osojnica (trasa je cca na hodinu). Největší nevýhoda Bledu je parkování. V centru města (dál od jezera) můžete stát na vyhrazených parkovištích za 2 EUR na hodinu, možná se vám poštěstí najít místo blíž u jezera přibližně za 10 EUR na den, pokud se máte v plánu zdržet.







Odpoledne už jsme se přesunuli k Bohinjskému jezeru, kde nás čekalo nové ubytování v apartmánu Jošt v obci plné dřevníků Stara Fužina. Jsem ráda, že Chlupáč vybral ubytování v této části jezera, kde není tolik lidí. K nejbližší pláži jsme to z apartmánu měli cca 20 minut pěšky po rovinaté kamenité cestě (v pohodě s kočárkem). Pokud se vám to zdá moc, měli byste to zažít. Cesta vedla polem, před vámi se v oparu rozprostíralo jezero obklopené lesnatými svahy, kolem vás hory. Děti ani jednou nemrčely, hopsaly si trávou, trhaly kytky, proháněly kobylky. Jezero Bohinj má nádherné oblázkové pláže, místy travnaté, částečně zastíněné. Voda chladnější, což bylo dáno i bouřkami, které se každý den prohnaly, ale koupali jsme se všichni. Mám to tady ráda, mohla bych sedět hodiny na molu a tiše pozorovat tu nespoutanou krásu všude kolem.





TIP: Jestli máte rádi horské plošiny, mezi Bledem a Bohinjí leží Planina Pokljuka (cca 1400 m n.m.), kde se projdete kolem dřevěných salaší, bučících krav, pokocháte se nejednou vyhlídkou na hory kolem. Mimo jiné se zde konají nejznámější světové biatlonové soutěže.

Zdroj: www.google.com

6. den: Vodopád Savica, Chlupáčova sólovka a večerní koupání v jezeře

Na tento den jsme naplánovali nenáročný výlet k vodopádu Savica na opačné straně Bohinjského jezera. Vjezd autem k parkovišti je před obcí Ukanc, vše dobře značeno. Parkování za 8 EUR na den. Vstupné (3 EUR) na stezku k vodopádu je určeno na její údržbu. Cestička nahoru je sice dost strmá, nevím, kolik stovek schodů jsme ušlapali, ale není nijak dlouhá. Pro děti ok. Šli jsme tak půl hodiny nahoru. Když vystoupáte nahoru, přivítá vás dřevěný altánek s výhledem na jezero v údolí a taky na vodopád. Slap Savica je jeden z nejznámějších a patrně nejnavštěvovanějších ve Slovinsku, což je dáno jeho polohou. Od altánku vede ještě cestička pár metrů k železné bráně, odkud už se blíž nedostanete kvůli bezpečnosti. I proto mě toto místo neoslovuje tolik, jako jiné vodopády, co už jsme ve Slovinsku navštívili. Výše zmíněný Slap Rinka například, nebo třeba Peričnik (najdete v našem minulém výletu). Tady se mrknete na vodní masu s dalšími stovkami turistů a ještě máte výhled trochu zkažený mřížemi.



Když jsme seběhli zpátky dolů k horské chatě na parkovišti (Planinski dom Savica), kde mimochodem dobře vaří, děti se hned vrhly k ledovému potoku, kde si dobrou hodinu hrály, stavěly hráze, pouštěly klacíky a skákaly po obřích kamenech. Chlupáč si mezitím udělal sólo výšlap nahoru k Černému jezeru (Črno jezero). Obul pohorky, vzal hole a vyrazil po červené. Prý to byl celkem náročný výšlap, odkud asi týden před námi někdo spadl. To mi dodalo. Vyfotil nám po cestě dvě zmije, z čehož děti žily ještě týden, a nás to donutilo prostudovat si na netu situace "co kdyby...". Vrátil se po dvou a půl hodinách splavený horkem a já byla ráda, že už na tom parkovišti nejsem s těma třemi sama :) Den jsme zakončili samozřejmou osvěžující koupačkou v Bohinjském jezeru.






TIP: V okolí Bohinjského jezera jsou i další menší vodopády, tak pokud nemusíte tyhle davové cíle, zkuste třeba vodopád Grmečica (výchozí bod je Log v Bohinju).

Zdroj: www.tripadvisor.com

7. den: Výšlap na planiny a vyhlídka na Bohinjské jezero

Poslední den ve Slovinsku jsme se rozhodli využít k pořádnému výšlapu. Věřili jsme si a přibalili jsme do batohu o něco víc motivačních sladkostí pro děti :) Hned z obce Stara Fužina vede několik zajímavých turistických tras a taky jedna placená silnice do středu hor. Na parkovišti ve Staré Fužině můžete nechat auto a vyrazit po svých, nebo zaplatit taxu 10 EUR a projet dál autem. Našimi cíli byly Planina Blato a Planina pri Jezeru. Na konci cesty je parkoviště, bývá ale plné, je lepší odstavit auto někde u cesty, jen zajistěte dostatečně široký průjezd pro traktory, které nahoře těží dřevo.


Planina Blato byla nenáročnou a chvilkovou procházkou, přišla nám ale dost opuštěná. Tak jsme se vydali zase zpět a ze silnice odbočili do lesa směr Planina pri Jezeru. Hodně strmá, kamenitá červená stezka vedla lesem. I když to bylo jen pár kilometrů, celou dobu jsme šli do kopce a cesta byla pro děti dost jednotvárná. Dovedete si představit, jak miláčci mrčeli. I Matěj, a to se prosím nesl. Pro Kubíka to bylo fyzicky náročné, Klárka se spíš nudila. Avšak nahoře jsme se všichni shodli, že planina za to stála. Horská chata (Koča na Planini pri Jezeru - 1453 m n.m.) s výborným lokálním jídlem, kolem dokola velká travnatá plocha, kde jsme se mohli povalovat, kolem krávy, pod námi malebné zelené jezero. Strávili jsme tady velmi příjemný čas a děti (zdá se) nám odpustily :) Dolů jsme pak sešli za necelou hodinu.




TIP: Bezdětní turisti by neměli vynechat túru k "sedmi triglavským jezerům". Jedna stezka vede právě od Koči na Planini pri Jezeru. Avšak je to výšlap na celý den. Místy hodně náročný. Cílový bod je Koča pri Triglavskih jezerih. Koupání v jezerech je zakázáno.

Zdroj: www.google.com

Jakmile jsme se dostali zpět k autu, sjeli jsme a v rámci zaplacené silnice jsme vyrazili ještě na Vogar (1054 m n.m.). Poměrně krátká vycházka s cílem najít místo s krásným výhledem na celé Bohinjské jezero. Míjíme horskou chatu Kosijev dom na Vogarju, jdeme po úzké pěšině, za chvíli vylezeme na nenápadné mýtině a sráz pod námi padá přímo do jezera. Úchvatné místo, kde je fajn pořádně hlídat děti.



TIP: Přidávám ještě pár dalších tipů, co by vás mohlo u Bohinjského jezera zaujmout. Jezero leží ze dvou třetin v Triglavském národním parku, už to z něj dělá turistický skvost. Ať se vydáte kterýmkoliv směrem, budete v krásné přírodě. Místní tvrdí (a dlouho tomu i věřili), že Bohinjské jezero leží na samém konci světa. Když se v něm koupete při soumraku, z kopců padá mlha, opravdu vám to tak bude připadat. Kousek od Staré Fužiny směrem na sever leží soutěska Korita Mostnice, která je vhodná i pro rodiny s dětmi (vstupné 4 EUR). Procházka je tady na 2-3 hodiny. Každé dítě miluje lanovky, můžete se nechat vyvést na horu Vogel přímo nad jezerem. Z vrcholku jde za slunečného počasí vidět Triglav. Dolní stanice lanovky je kousek od osady Ukanc. Obousměrná cesta přijde dospělého na 24 EUR, děti do 6 let zdarma. Kabinka vás vyveze do výšky 1535 m n.m., v létě odtud můžete směřovat túry, v zimě se tady lyžuje. Jestli máte rádi muzea, ve Staré Fužině (hned vedle našeho apartmánu) se nachází muzeum alpského mlékárenství. Třešinku na dortu pro děti vytvořili v osadě Ukanc - nese jméno Zlatorog Fairy Trail - trasa s pohádkovými zastaveními, děti se seznámí s devíti vílami, sbírají razítka, čtou si příběhy a díky tomu poznávají místní přírodu. Brožurku zakoupíte v Bohinjských infocentrech.

Zdroj: www.google.com

Shrnutí týdnu v horách aneb Co na to ti tři

Jako nejslabší článek se ukázal Matěj. Jasně, má na to trochu právo, je nejmenší. Na rozdíl od Jakoubka v jeho věku líp snášel pobyt v autě, přesuny a tak vůbec. Ale vynahradil si to na ubytování. Byl hodně uplakaný, umrčený, věčně nespokojený. A přitom vydatně kojený, dá se říct na požádání, což nemám ve zvyku. To pak chtě nechtě člověka (matku) napadají myšlenky typu, jak moc jim tím naším cestováním ubližujeme. A jestli nám to za to stojí. Jenže pak si ho vybavím i v jiných situacích. Jak se šťastně cachtá v ledovém horském potůčku, jak slastně ožumlává kousky skály na planině, jak se spolu smějeme v soutěsce, když ho lechtám na noze, jak se s Klárkou a Kubíkem plazí po terase restaurace, nebo jak moc mu chutnaly slovinské lesní jahody. A naštěstí ani na tyto momenty nezapomínám. Tyhle totiž zakrátko vytěsní ty negativní a za rok si spolu budeme prohlížet fotoalbum a budeme mu ukazovat, kde si vlastně poprvé stoupl.


Takže důležité poslání vám, kteří ještě váháte: Nebojte se toho. Je to náročné, budete z toho mít migrénu, budete je chtít nechat někde v pustině na krajnici, budete žadonit o kapku alkoholu na uklidnění, ale stojí to za to. Zážitky a vzpomínky vám nikdo nevezme.

Žádné komentáře:

Okomentovat