9. měsíc byl náročný. Polovinu z něj jsme strávili na dovolené, na kterou jsme byli všichni zvědaví. Byla to první zatěžkávací zkouška pro Matějka, abychom zjistili, jestli do naší smečky zapadne. A jak to zvládl? No, tak nějak napůl. Ještě si ho teda necháme. Konec června je vždycky takový rychlý, první horké počasí, dlouhé pobyty venku, konec školky, do toho zas nějaká ta služebka. Pokořila jsem svoji první cestu autem se všemi třemi k našim na Slovácko, zvládli jsme nějaké školkové akce a napustili bazének na balkóně, kde jsme zjistili, že Matěj se vody rozhodně nebojí. Dobrý předpoklad k tomu, vyrazit letos k moři.
I devátý měsíc byl hlavně o pohybu. Klekl si. Sedl si. Stoupl si. Všechno víceméně na dovolené, i když nesmělé pokusy o šikmý sed probíhaly už doma před odjezdem, všechno to vypiloval až ve Slovinsku. Stále se teda plazí, na kolena se mu zatím asi nechce. Plazení se však dostalo do takových obrátek, že někdy nestačím žasnout. Jakoby po té podlaze letěl. Při kleku i sedu se stále ještě trošku kolébá, ale nijak zvlášť nepadá. Nožičky má taky ještě roztřepané, ale to je pro něj suverénně ta nejlepší zábava - někam vyšplhat a stát. Občas něco zatančit. Nejvíc lákavá jsem samozřejmě já. I když je to třetí dítě, to nejistý stání mě pořád strašně děsí, pamatuju si na Kubíka (ten stál už v sedmi měsících), jak padal.
Separační úzkost je stále v běhu. V jeho ideálním světě by maminka celý den seděla na podlaze a podávala mu hračky, on by po ní lezl a občas by si cucl z nonstop obnaženého prsa. Možná by si i pospal v náručí. V našem skutečném světě je to tak, že pořád děsně piští a visí mi na noze. Je fakt dost uječený.
Zatočila jsem se seboreou. V tom horku se mu to zhoršilo a ani to už moc nevonělo, tak jsem se hecla, že ho toho do dovolené zbavím. Zbavila. Už je to můj malý blonďáček, žádná šupinatá hlavička. Každý den jsem mu to natlusto namazala speciálním krémem, nechala pár hodin působit, potom to hodně namočenou houbičkou omyla a změkčené šupinky šly postupně krásně vyčesávat.
Dovolenou (týden Slovinsko a týden Chorvatsko) jsme přežili ve zdraví, i když nebudu kecat, bylo to náročné. Cestu autem Matěj zvládal perfektně, horší to bylo na místě. Změna prostředí v kombinaci se separační krizí to dělala těžké hlavně mě, chtěl se mnohem víc kojit, víc nosit, mnohem víc mrčel a pištěl. Nechtěl ani moc jíst, za celou dovolenou jedl asi dvakrát maso-zeleninový oběd, jinak byl na mlíku. Občas bílý jogurt, večer trochu kaše a proložil to kouskem pečiva. Blbě spal, což bylo dáno i horšími postelemi. Na nošení jsem střídala šátek LoktuShe s nosítkem Kibi.
Matěj je i přes svou dost hlučnou povahu hodně usměvavý a začal ho hojně zajímat okolní svět. Fascinují ho auta a psi, dobře reaguje na všechny děti. Má pár oblíbených písniček, u kterých si vyloženě brouká, miluje říkanku Vařila myšička kašičku. Kouše mě do ruky. Hraje si s mojí náušnicí. Většinou spí blbě. Při oblíbených písničkách skáče a třepe se, což považuju za první nesmělý náznak tance. Zuby stále jen dva. Má strašně rád vodu, koupání v moři se mu líbilo, vůbec mu nevadila nějaká ta slaná vlna v obličeji. V kočárku sedí zásadně s roztaženýma nohama. Začíná spávat jen jednou denně. Můj chlapák.
Žádné komentáře:
Okomentovat