Pátý měsíc ve znamení pohybu, milníků a osobních rekordů. V pátém měsíci si Matěj hodně hrál na boku, pozoroval svoje ruce, pojídal svoje ruce, získal větší výdrž na bříšku, kde se dokáže otáčet ve směru hodinových ručiček, pokoušel se jaksi pohybovat vpřed a objevil svá kolena. Když je na břichu, zvedá se na kolínka. Ale žádný pohyb z toho nevzejde. Kolem pětiměsíčních narozenin se Matějkovi podařila první samostatná otočka ze zad na břicho, ze které má pokaždé uslintanou radost. Tím, že začal být poněkud pohyblivým, nastává velká chvíle, kdy ho nemůžu nechat ležet leckde. Bez dozoru teda. Bez dospělého dozoru podotýkám, protože ti dva by ho celkem rádi vyhecovali k nějakým zajímavým kouskům.
Tolik k pohybu. Je to sranda. Menší sranda je, že děti ho začínají brát jako sobě rovného. Jakoby se přehoupl přes jakousi pomyslnou hranici miminkovského období. Začínají být míň opatrní, víc ho mačkají, houpají na lehátku do výšky, lezou přes něj. Já trnu. On se směje. Občas teda i pláče. Kubík je expert na drobné prohřešky. Často u nás slyšíte větu "Maty, promiň!". Naštěstí je Matěj kus chlapa a ve 4 měsících měl bez pár gramů 7 kilo a 65 centimetrů.
Další legrace končí v noci. Tohle už není miminkovská roztomilost. Matěj si asi kompenzuje nedostatek pozornosti během dne, kdy se starám o další dva kousky a aspoň trochu o chod domácnosti. Ty prokojené noci stojí za to. Jestli jsem se někdy zlobila na Jakoubka, že se budí po dvou hodinách, na Matěje jsem teda mega naštvaná, často je to totiž po hodině a někdy ho nemůžu ani odtrhnout, abych ho nevzbudila z křehkého spánku. V noci nedýchám, nehýbu se, nezakrývám se, nejhorší je, když začne chrápat Chlupáč a já nevím, jak ho mám zastavit. To jsou pak dilemata. Začíná na mě pomalu padat únava. A těším se, až se to začne pomalu lepšit. Protože ono se to časem vždycky zlepší. Naopak přes den má spaní většinou dobré. Spává z 90% dvakrát denně, jeden delší spánek kolem poledne a kratší odpoledne v kočárku nebo šátku. Ráno vstává mezi 7 a 8, večer usíná mezi 8 a 9. Když se vyspí dostatečně, má dobrou náladu, začne si cosi brblat, muchluje se s peřinou a Zazu oslíkem. Na toho si teda neskutečně zvykl a už teď mají hezky vybudovaný vztah.
Kočárek pořád stejný, dokud spí, tak fajn, ale s brekem usíná a s řevem se vracíme domů. Musím ale říct, že jsem to přijala. No tak se mu to nelíbí. Zlepšil se šátek. Líbí se mu nošení venku, všechno s chutí pozoruje, i proto jsem si nakonec pořídila svůj první kabát na nošení. Nošení musíme trénovat, v květnu nás čeká první aktivní dovolená, kde budu na šátek, příp. nosítko odkázaná. Když teď jdeme ven, často beru jak kočárek tak šátek. A tak někdy navazuju ve školce, jindy na hřišti, aby si děti mohly v klidu užívat první hezké dny.
Matěj má za sebou i první "větší" nachlazení. Od Kubíka něco chytil, ale místo klasické rýmy mu to sedlo níž a děsivě kašlal. Doktorka měla podezření i na zánět středního ucha, který naštěstí ORL vyvrátil. A ustáli jsme to s dvěma dávkami Nurofenu, které dávil a prskal.
Má rád svoje miminkovské hračky, všechna ta kousátka a chrastítka, nicméně mu je musíme dávkovat a střídat. Začínají ho fascinovat hračky, co vydávají zvuk, tak musím vymyslet, čím ho v půl roce překvapím. Pamatuju si, že Kubík dostal jezdící a hrající želvu, strašný barevný a plastový kýč, ale on z ní byl naprosto odvařený.
Začínám v hlavě dolovat informace o příkrmech. Já snad všechno zapomněla. Kdy, jak, co, v jakém množství. Vím, že už se teď moc na žádný pravidla nehraje, ale nějaký řád to asi má mít a já si nevzpomínám skoro na nic. Každopádně se na to těším, kéž by mu šmakovalo tak, jako Klárce.
Pořád se směje, nejvíc s Klárkou, která se narodila proto, aby byla Matějovi dvorním šaškem. Dělá s ním neskutečné věci, je hlasitá a mu se to kupodivu líbí. Matěj heká, piští, brumlá, furt jakoby něco přežvýkává, slintá, mrčí. Všechno dělá s tou typickou miminkovskou vervou, láskyplně trhá při objetí vlasy, něžně štípe a škrábe, místo pusinky mi ožumlá nos, ale při usínání se v něm vzbudí taková vlna něhy, že se rozplývám nad tím, jak mě jeho ruka hladí a to ho ukolébá do spánku. Někdy i mě. To jsou ty naše chvíle. Chvíle ve dvou.
Žádné komentáře:
Okomentovat