I když nejsem úplně velikonoční typ, jeden příspěvek si tento významný svátek přece jen zaslouží. Jako holka jsem je vyloženě nesnášela, zvyky s nimi spojené mi nebyly příjemné, byla jsem vděčná mým rodičům, že jsme pravidelně utíkali na chatu uprostřed lesa. Svým dětem ale nechci předávat svůj zaujatý postoj, nechci je ochudit o tradice, nepotřebuju je připravit o všechnu tu srandu kolem. Jako každý, tak i oni si své názory musí vytvořit sami, díky zkušenosti a prostřednictvím zážitků. Jak se k Velikonocům v budoucnu postaví, bude jen a jen na nich. Já si Velikonoce spojuju se svátky jara, baví mě květinové dekorace a s dětmi lehce hravá výzdoba (můj minimalistický duch je notně okořeněný Klárčinými výtvory ze školky). Pečeme perníky, barvíme vajíčka (letos poprvé přírodními barvivy), chodíme do přírody a taky tématicky tvoříme. Kubovi jsme koupili první pomlázku, se kterou zatím proháněl jen holuby, Klárce se snažíme aspoň trochu vysvětlit tradici mrskání, kterou bere jako největší nespravedlnost na světě. Každopádně vám přeju, ať si Velikonoce užijete tak, jak to vyhovuje vaší rodině.
P.S. Letos jsem z mnoha úsporných důvodů recyklovala svůj loňský velikonoční věnec. Pro ty, co ho neznají, zde link na něžný zajícový věnec na dveře.
I tobě pěkné Velikonoce :)
OdpovědětVymazatMiska blog