Nemělo by, když už je to potřetí, ale stejně mě to vždycky zaskočí. Pokaždé mě překvapí ta neskutečná síla celého fyziologického procesu, toho, jak bouřlivě probíhají první týdny po oplodnění. Ta turbulence. Přijde mi to, jako bych si do těla najednou pustila nějakej fakt hustej fet. Něco, co do mého těla vlítne, co mi zaplní žíly něčím živým a tak mocným, zároveň však něčím, co vás dostane na kolena. Nepotřebuju těhotenské testy, abych věděla, že jsem těhotná. S každým těhotenstvím jsem si byla jistá, ještě než se objevily dvě čárky. Už když jsem se vlekla na slabých nohách na záchod a v třesoucích se rukách jsem svírala koňakovou skleničku na moč, jsem věděla, že to tam bude. A bylo. Tělo křičí a varuje, posílá všechny možné signály - už prosímtě nepij tolik vína, žádný panák na zahřátí ani proti bolesti v krku, nelez furt do sauny, brzdi s těma brambůrkama. Když mi zničehonic začne smrdět kafé, je vymalováno. Nemám chuť na smoothie, které jsem pila denně. Nesnesu cokoliv na cibulce. Je to jasné, jsem těhotná.
Zatím to probíhalo stejně jako u Klárky a Kubíka. Jak přes kopírák. Celodenní nevolnosti po dobu asi dvou a půl měsíce. Žaludek jako na vodě, na nic pořádného jsem neměla chuť, všechno mi smrdělo, zato jsem cítila velký hlad. Měla jsem období asi dvou týdnů, kdy jsem musela pořád něco malého svačit. Spát jsem chodívala vyloženě hladová, protože jsem do sebe nechtěla v noci nic cpát. Naštěstí to přešlo, nevím, ke kolika kilům navíc by tohle obžerství vedlo.
Od začátku roku jsem poměrně omezila svoji činnost na blogu. Toho jste si asi všimli, že příspěvků ubylo. Vůbec jsem neměla sílu. A popravdě ani chuť. Usínala jsem s dětma, pak jsem se rozlámaná dopotácela do obýváku a hleděla s otevřenou pusou na Dva a půl chlapa. To byl vrchol mého kulturního vyžití asi tři měsíce. Unavovaly mě děti, unavovaly mě kroužky, unavovalo mě úplně všechno. Sotva jsem lezla. Když děti dostaly neštovice, zjistila jsem, že to vzhledem k mému stavu není vůbec zlé a opravdu si s nimi doma odpočinula. Koukali jsme spolu na pohádky a četli jsme si. Nikam jsme se nemuseli honit.
Mám pěkné a velké břicho, na váhu ale moc nelezu. Hlavně ze začátku mě pobolívala diastáza a párkrát mě to celkem znervóznilo. Jsem teď na sebe naštvaná, že jsem na ní nepracovala víc. Všechna vyšetření jsou ok. Lehce usměrňuju děcka a vysvětluju jim, že máma teď není úplně ideální trampolína. Trochu funím, když vyvinu větší námahu. Oni se mi občas smějí. Plánujeme letní dovolené. Pořídila jsem první věc do výbavičky (která je ještě z velké části pro Jakuba, ale miminko si jí pak taky užije) - české ergonomické nosítko KiBi. Do mobilu si z kalendáře vypisuju jména - Klára má jasno, prý to bude Elsa. Ehm.
Prvotní strach, obavy a pochybnosti celkem rychle vystřídala euforie z toho, že to ještě jednou zažiju. Že na svět přivedu ještě jednoho malého člověka ♥
S tim kafem jsem to ted mela stejne :). Ted v 7. mesici si teprve uzivam, ze jsem tehotna, doted to bylo zvraceni, jedno horsi vysetreni nez druhe, u prvniho to vubec neznam, to bylo ukazkove...nevyhla jsem se ani amniocenteze a genetice, ale miminko je nastesti uplne zdrave...ach ty tabulky. Mozna i kvuli tomu mam pocit, ze jsem vubec nestihla byt tehotna. At to vsechno klape i dal, deti nezlobi a tesim se na clanky o dovolenych.
OdpovědětVymazatNaštěstí ta averze ke kafé brzo přešla a už piju vesele dál. Ale ta chuť je asi menší než bývávala. Mrzí mě tvoje nervy s výsledky vyšetření. Já to nechci zakřiknout, ale zatím vše vychází jak má. Já měla nějaké blbosti v testech s Jakubem, ne vyloženě něco špatného, ale něco divného, atypického. A hrozně mě to vyděsilo a stresovalo. Bála jsem se, že teď s dalšími třemi lety navíc to bude ještě horší. Nebylo. Opatrujte se!
VymazatStrašně ti to přeju. Já si připadám jak blázen, sice už předtím jsme si s mužem řekli, že tři a dost a teď mi je trochu líto, že to všechno zažívám naposled. Že už nikdy nebudu cítit ty pohyby v břiše, že už nikdy nebude to první setkání a pomazlení s malinkatým miminkem po porodu a tak. Ach to šestinedělí :-D ale jinak často na Tebe myslím, abych ti napsala, že ty tři děti jsou super! A navíc, jak se říká, že třetí je za odměnu, tak u nás to tak opravdu je. Vyloženě plakat jsme ji slyšeli tak po týdnu doma, spí naprosto ukázkově celou noc s jedním nakojením, vypadá to, že hezky přibírá :-) děti po počáteční euforii z miminka začaly trochu žárlit, ale už si začínají zvykat, že Julinka je tu s námi napořád :-) tak ti Jani přeju pohodový další průběh těhotenství, užívej si to a taky hezkou dovolenou :-)
OdpovědětVymazatAhoj Luci, děkuju ♥ Úplně stejné pocity jsem cítila, když se narodil Kuba, kromě obrovského štěstí jsem pocítila zároveň lítost, že už by to mělo být "tabulkově" (tradičně) naposled. A už tehdy jsem se někde v hloubi rozhodla pro třetí :) Hrozně ráda slyším, že se máte dobře, že Julinka k vám tak krásně zapadla a moc děkuju za vyjádřenou podporu. Moc vás všechny zdravím
VymazatJa to mam zas podobne s tim smoothiem, skoro tri mesice jsem nemohla spoustu veci, ktere jsem bezne jedla velmi casto, smoothie, obilnine kase, huste polevky, prakticky nic, co se mixuje. A vlastne nic moc zdraveho, naopak chute jsem mela na prasarny a kdyz si je dala, bylo mi silene zle... skoro nic jsem nepribrala a energie na nule, spani po o a vecer po vecernicku. Docela stres z toho, ze nic nestiham, ani zakladni uklid doma, natoz blog, ci nejake me oblibene tvoreni... ale stejne je to zazrak ;)
OdpovědětVymazatHani, taky obvykle mívám chutě na nezdravé věci :) Nejraději smažené a zapít colou :) Ale držím se. Pro mě je ta averze ke smoothies dodnes velkou záhadou, nevím, proč to tak je, když na mléko mám chuť velkou a ovoce jím ve velkém. Možná jsi to dobře pojmenovala a na vině je mixér :)) Já nestíhám taky nic, únava byla obrovská. Ale dokážu s tím žít. Jinak moc gratuluju, zdravím a přeju vše dobré!
Vymazat