Jakoubek je mámin mazánek. Fakt si myslím, že na něm jde poznat, že byl porozený přirozeně, že jsem ho hodně nosila a že společné spaní řešíme o něco míň než s Klárkou. Několikrát za den za mnou přiběhne a přitulí se, sedne si mi na klín, položí si hlavu na moje břicho. Vyžaduje kontakt, ale my ho rozhodně nemůžeme vyžadovat po něm, to se mu nelíbí. Jediné co, že pohladí Klárku, když si o to ona řekne. A pusinkuje se taky jen výhradně s ní. Když přijdu večer z jógy, utíká za mnou a obejme mě, to je taková naše vítací minutka. Neskutečně mě to dojímá.
Vyčůral se párkrát do nočníku, ne že bych to nějak potřebovala hrotit, ale kamarádka mě trošku namotivovala se svojí stejně starou holčičkou, tak jsem si řekla, že to zkusím. A protože má Jakub obrovský zájem o veškeré vylučování celé naší rodiny, přišlo mi, že je ta správná chvíle. On si totiž často sám od sebe na nočník sedá, jak vidí Klárku, tak mu sundám plenku a on jde. Občas se zadaří, ale minulou neděli nám třeba bez plenky počůral několikrát za sebou různá místa v bytě - prostě chodil a značkoval si to jak pes :)
Trénuje chůzi ze schodů, samozřejmě ho jistím, ale přijde mi, že by to kolikrát zvládl sám. Strašně srandovně běhá, většinou za Klárkou, ona ho trénuje vydatně, často spolu hrají na schovávanou a je to sranda, ani jeden totiž nerespektuje pravidla.
Je to lezec. Nevím, co to má za úchylku, ale pořád potřebuje někam šplhat a tím mě děsit. Nejčastěji leze na Klářinu rostoucí židli nebo na naše jídelní židle, na sedačce vymýšlí šílenosti, často si vyleze na konferenční stolek a sedí tam. Jo, občas spadne, bohužel se zatím moc nepoučil. Chvilku si pořve, pak za mnou přiběhne, řekne "bá" a foukne, to jako že já mám pofoukat. Herec.
Začal si skládat Lego. Včera po večeři se Klárka dívala na pohádku a Kuba někam zmizel. Znáte přece ta naše podezřelá ticha, že jo. Za chvíli jsem s rukama mastnýma od večeře vyskočila a děsila se nějakého pastelkového výtvoru na zdi v pokojíčku, ale on si tam pokojně sedí a nacvakává na sebe Duplo kostky.
Spí docela dobře, sice hrozně neklidně, často ho najdu u mých nohou s jednou rukou visící z postele, ale jde to. V noci za námi začala chodit Klárka, tak si tam spíme všichni na hromadě a vůbec nezávidím Chlupáčovi, že musí v šest vstávat... My si často chrupkáme do půl deváté :)
Zubů má šest. Nehty mu stříhám zásadně když spí. Užil si první sáňkování. Užil si i první lehké omrzliny na rukou. Desetkrát denně by mohl jíst banán. Krásně drží v ruce pastelku a začíná si kreslit. Zbožňuje Klářiny anglické písničky. Umí si zapnout televizi. S Klárou si hrají na honěnou, schovávanou, nebo na psy. Strašně rád chodí ven.
Dostala jsem se do fáze, kdy si nedovedu představit, že ho přestanu kojit (měla jsem to i s Klárou v tomto věku). Jsou to naše krásné chvilky, kdy nás nikdo neruší, kdy máme na sebe konečně čas. Užíváme si to a opravdu si myslím, že kojení je jedna z nejhezčích věcí, kterou s dítětem můžete zažít. Ze začátku to sice většinou stojí za prd, ale když vydržíte, to vybudované silné pouto vám to stokrát vynahradí.
Žádné komentáře:
Okomentovat