Dokonalé zimní barefoot boty pro normální nohu Filii

Naše první zkušenost s Filii. Když jsem začínala u dětí s barefoot botkami, hodně jsem o nich slyšela. Hlavně o jejich kvalitě. Jenže Klára má širokou nohu. Takže smůla. Filii jsou totiž vhodné jen pro užší až normální nohu. Kubova noha se stále vyvíjí, ale v tuto chvíli mu Filii rozměrově sedí. Tak jsem se rozhodla, že je na zimu zkusíme. Z několika důvodů. Filii barefoot s označením Hymalaya Tex Wool jsou vysoké, zateplené ovčí vlnou, kožené a s membránou. Zní to jako ideální bota na zimu.

Jak tedy s tím Ježíškem

Já i Chlupáč jsme byli pokřtění a vychovaní v rodinách inklinujících ke křesťanství. Já jsem jako dítě pravidelně do kostela chodila, přišlo mi to ale vždycky lehce z donucení ze strany rodiny a okolí. Nenápadný křesťanský tlak. Jak mladý člověk roste, odkrývá některé pravdy, vidí i stinné stránky náboženství a vytváří si svůj vlastní postoj. Postoj rozumově postavený, nezděděný. Nyní náboženství respektuju, ale stavím se k němu opatrně. Do kostela nechodíme. Naše děti nejsou pokřtěné. Když jsme někde na dovolené, hrozně ráda zasedám do lavic všech těch chrámů, katedrál a kostelů všemožných vyznání a nacházím tam vnitřní klid. Organizované mše mi na druhou stranu příjemné nejsou. Před Vánocemi se mi v hlavě rojí otázky, jak to celé pojmout. Skrze děti. Zatím jsme to moc nemuseli řešit, děti byly malé. Bereme Vánoce jako tradiční rodinný svátek, snažíme se o pokojnou a láskyplnou atmosféru. Ještě minulý rok byl u nás "Ježíšek" tabu. Děti tak nějak samy vytušily, že dárky jim dávají jejich blízcí. A já jsem neměla potřebu přesvědčovat je, že dárky nosí Ježíšek, protože byly celý rok hodné. A co vlastně znamená to "hodné"? Když půjdu do extrému, to by taky nemusely doživotně dostat nic :)

 

Knihy pro děti / Hravouka & mobilní aplikace

Myslím, že Hravouku moc představovat nemusím. Hravouka = hravá prvouka. Její první vydání (z roku 2016) se bleskurychle vyprodalo a naštěstí na sebe dotisk pro obrovský zájem veřejnosti nenechal dlouho čekat. My ji máme doma už hezkých pár týdnů, čekala jsem ale trochu na dozrání svých dětí :) Klárka dlouhodobě o přírodu zájem projevuje, ptá se doma, listuje v knížkách, je zvídavá venku na procházkách. Bydlíme v těsné blízkosti rybníka, lesa, polí a luk, máme tedy dost studijního materiálu. Jenže moje znalosti občas pokulhávají a na některé čím dál sofistikovanější dotazy zkrátka odpovědět neumím. Takže jsem z rukávu vytáhla svoje tajné eso. Nádhernou knihu Terezy Vostradovské vydanou nakladatelstvím Běží liška.

Chytrá hračka / Puzzle emoce a prošívací karty eeBoo

S příchodem opravdického podzimu do našeho domova zavítaly nemoci. Nic speciálního, normální nachlazení, ale dlouhý otravný kašel, usoplené nosy, únava a intenzivnější mrčení... V nějaké formě se nás to drží už asi měsíc. Klárka má za sebou první absenci ve školce, minulý týden prokašlala středeční ráno a tak jsme ji nechali doma. Co vám budu povídat, od té doby nezakašlala :) Kubík měl prvně z Klářiny přítomnosti upřímnou radost, po pár hodinách se to zvrtlo do tvrdých bojů, tak jsem odhodila berle a vyrazili jsme ven. No a taky jsem ze skříně vytáhla dva vánoční dárky. To se tak někdy stane, že se musí odtajnit železné zásoby. Uspěla jsem. Zase jsem na chvíli cítila ten rozechvělý pocit v žaludku "my-mom-is-a-superhero".

Knihy pro děti / Celý svět v obrázcích

Nedávno jsem si z knihovny (ano píšu záměrně JÁ) přinesla knížku z nakladatelství Mladá Fronta Celý svět v obrázcích. Je to za poslední dobu jedna z nejkrásnějších a nejoriginálnějších knížek, co jsem držela v ruce. Teď ji mám vrátit a je mi po ní regulérně smutno. Asi si ji koupím na Vánoce, protože ji miluju hned od první stránky.

Nejcennější vzpomínky & Giveaway

Kolik si toho z dětství pamatujete? Já moc ne. Vím, že moje rané dětství bylo hezké, prý hodně vzteklé, v mých dětských očích ale celkem dobrodružné. Moc ráda si u našich prohlížím staré fotky, často ještě černobílé, hledám pojítka, snažím se vzpomenout na okamžiky dětského štěstí. Snažím se vrátit v čase a tak nějak doufám, že se mi to povede a já se tak budu moct líp vžít do kůže svých dětí...

 

Advent / Adventní kalendář mlsací

Mám takovou radost, že adventní kalendáře nejsou už jen o čokoládách pochybného původu a nevábné chuti. Čím dál víc firem nad zdravou výživou přemýšlí a hledají alternativy. Stejně jako já. Doteď jsem dětem adventní kalendáře připravovala sama. Do nakoupených lněných pytlíčků jsem schovávala to, co děti běžně jedí. Vždycky to byla kombinace sušeného ovoce, domácích perníčků, sušenek a oříšků. Na střídačku s malou hračkou - buďto Duplo postavička, nebo Schleich zvíře. Popravdě se tím celý adventní kalendář dost prodražil. Navíc, když máte víc dětí. Myslím, že smysl adventu je jinde. To magické odpočítávání. Ta radost, jak se okýnko otevře. Děti neznají hodnotu. Jsou vděčné. Letos jsem si řekla, že udělám změnu. Jedna polovina je připravená, na druhou se musím vrhnout, popravdě ale nevím kdy :)