2022. Jaký asi budeš?

Takový, jakýho si tě uděláme. I když nám svět přináší každou minutu nové výzvy, nové radosti i starosti, my si svůj osud dotváříme. To, jak budeme žít, záleží jen na nás. Čím se necháme ovlivnit, čím se necháme vystrašit, čím se necháme pohltit, čemu řekneme ano, čemu se otevřeme. O Vánocích jsem byla prakticky offline. Měla jsem tak spoustu času na rodinu, ale i na sebe. Tím, že na mě před Vánocemi dolehlo psychické i fyzické vypětí z posledních týdnů, tělo řeklo dost a celé svátky jsem prostonala. Já to tak mívám. Někdy totiž neumím sama dobrovolně zatáhnout za brzdu. Tak to mé tělo musí udělat za můj mozek samo. I proto nebyly naše svátky hektické, byli jsme víceméně doma, spolu. Hodně jsme si četli a hráli. Večery jsem trávila s Chlupáčem a novým seriálem. Měli jsme konečně čas probrat naše sny a plány...

2022. Bude to rok velkých změn, na které ještě nejsem úplně připravená. Matěj má tři, v září asi půjde do školky a já budu muset pomalu začít řešit svoji práci. Po 8 letech! Poslední měsíce loňského roku jsem si díky blogu našla nějaké malé copywriterské úvazky, za což jsem strašně vděčná. Je to něco, co mi dává smysl, velkou radost i malý přivýdělek. Ale budoucnost mi to nevyřeší. Takže mě čekají vnitřní rozhovory o tom, co bych ráda dělala a co bude reálně dobré pro nás všechny.

S prací jde ruku v ruce čas. Je těžké si to přiznat, ale jakmile začnu pracovat, budu se muset rozloučit s blogem. S mým čtvrtým dítětem. S mým veřejným mateřským projektem, který mě zaměstnával po celou tu dobu, co jsem si doma s děckama válela šunky. Se zálibou, která mě seznámila s desítkami úžasných lidí, díky které mě občas někdo pozdraví na ulici. Bude to těžké, ale je to přirozená cesta, se kterou už nějakou dobu počítám.

Jakoubek půjde do první třídy, oba se na tuto velkou změnu moc těšíme. Chci trošku zrenovovat náš byt. Chci si najít lektora na pravidelný pokec v angličtině. Potřebuju se dostat do kondice po operaci kýly a diastázy. I přes nečitelnou situaci kolem Covidu chci naplánovat naši další letní cestu na Balkán. A taky bych chtěla zvládnout první kratší dovolenou jen ve dvou, bez dětí. Není toho málo. Ale máme se na co těšit.

Přeju vám všem rok plný splněných snů, osobního odhodlání a rodinného štěstí. Taky bych si moc přála, abychom k sobě byli všichni ohleduplní. Abychom se ke všem lidem chovali tak dobře, jak se chováme ke svým blízkým. Respekt k odlišnostem a názorům druhých se za poslední dva roky někde ztratil a já bych ho tady zas chtěla mít. Buďme vděční za život, za to, co nám bylo dáno, a vše, co k nám přichází přijímejme s pokorou. Mějte se rádi. Buďte na sebe hodní. Opatrujte se. Myslete pozitivně. A usmívejte se!