Klára tříletá

Ano, vím, je to děsné klišé, ale hrozně to letí. Klárka má dnes třetí narozeniny a my jsme z toho tak nějak naměkko. Před třemi lety brzo ráno jsem ji porodila, dodnes si přesně pamatuju, jaké to bylo, když jsem ji poprvé dostala k sobě. A protože jsem po císaři ležela na jipce a nemohla se hnout, prosila jsem sestřičku, ať mi udělá první fotku s ní. Tady je, lehce rozmazaná, ještě ze starého mobilu, neupravená, nenaaranžovaná, ale o to víc přirozená.

Chlupáč měl větší štěstí, ten se s ní mohl pomazlit už pár minut po porodu a myslím, že silnější pouto nemohlo vzniknout...

Teď ve třech letech je Klárka vzpurná, divoká, má svoji hlavu, někdy to s ní není vůbec jednoduché, nechce se mazlit tak často, jak chci já, umí říct, že mě miluje a umí mi říct, že jí mám dát pokoj. V něčem je tak samostatná a v něčem se stále snaží napodobovat svého ročního brášku. Naše první. Naše štěstí. Mateřská láska je prostě to nejvíc!