Klára a Jakub / Posedmé

Vlastně ani nevím, jak to vzniklo, ale odmala říkám občas Jakubovi "Bubi" nebo "Bubáčku". A to jsem se už v těhotenství zařekla, že nebudu používat přiblblé zdrobněliny a komoleniny jména mého dítěte. A vidíte, tady to máme. Bubák. Ale jen občas.

Největší sranda je, když mu tak říká Klára. Hned  po probuzení za ním vlítne do postele a spustí "Ahoj, Bubi, já jsem se na tebe tak těšila". Někdy ráno, když se poštěstí, se Klára vkrade k nám do postele (Chlupáč už je dávno v práci) a ještě si dáme dvacet, všichni tři k sobě přitulení, pěkně v teploučku a já si přeju, abychom už nikdy nemuseli vstávat. A pokud si toto čte nějaká moje kamarádka, už se nemůže divit, proč nikdy nepřijdeme na hřiště včas :)