12. měsíc s Jakubem

Miminko, jeho vývoj a pokroky považuju za největší zázrak přírody. Denně žasnu, jak jsou děti chytré, učenlivé, co za jeden den pochytí. Jakoubek oslavil svůj první rok a přijde mi, že se během mrknutí oka proměnil z šupinatého vykuleného miminka v okatého usměvavého divocha.

Po kolenech už neleze, proč taky, když se naučil chodit. Asi 14 dní před svými narozeninami začal, chvíli byl dost opatrný a chtěl se nás přidržovat za ruku, teď už ho prakticky nic nezastaví. Chodí dobře, jistě, rychle, zvládá svižné otočky, vyvažuje rukama a padá na zadek. Většinou. Když spadne nějak blbě, s velkou pravděpodobností to bude někde na betonu, aby to stálo za to :) Už měl odřená obě kolena a čelo se mu stále hojí. Sem tam nějaká modřina, ale bez toho to nejde.

Kdybyste k nám přišli na návštěvu, nejspíš za vámi poběží ke dveřím s dřevěným kladívkem v ruce a vy se možná trochu leknete, na co má to dítě proboha kladivo. Zkuste se ho zeptat, my taky netušíme. Je to kladívko k zatloukačce (což byl suverénně nejlepší dárek k narozeninám, recenzi dodám, pokud máte taky roční dítko, bude se vám tento tip hodit) a je to Kubíčkova nejoblíbenější hračka. Hned po probuzení valí do obýváku, najde si svoje kladivo a běhá s ním po bytě. Dnes ho hodil do záchodu. Je to komik.

Strašně rád si hraje s Klárkou v pokojíku, rád přebírá pastelky a fixky v truhličce, snaží se s nimi něco kreslit, koupila jsem mu tuto kreslící kuličku. O tom, co ještě ho baví jsem psala nedávno - klik. Sleduje sestru skoro na každém kroku, nenechá ji v klidu ani na nočníku nebo na záchodě, protože ho fascinuje, co tam po ní zbyde. Potom ukazuje do nočníku, strašně se směje a křičí "ba, ba" - jakože "bak" - rozuměj fuj. Baví ho to venku, umí kopat do balonu. Je lechtivý, často se přijde pomazlit, už mu celkem dobře rozumím, co po mě chce. Opravdové slovo zatím žádné nepadlo, skoro všemu říká "ba". Je nadšený z dopravních prostředků, nejvíc z letadel, těším se, až na jaro někam zaletíme.

Je o pár deka menší, než byla v jeho věku Klárka, v roce měl 9 kilo. Zuby tři. Spí už jen jednou přes den a jsem za to ráda, protože se nám to podařilo sladit s Klářiným spánkem. A já mám tak hodinu a půl jen pro sebe, stihnu tak v klidu oběd, kafíčko a čokoládu :)

Klárka často říká, že jsme rodina a že se máme rádi. Asi se to může zdát jako samozřejmost, ale čím dál častěji kolem sebe vidím, že to není tak úplně pravda. Jsem pyšná na to, co se nám podařilo doma vytvořit, protože nic není důležitějšího, než šťastné děti.