středa 20. dubna 2016

Knižní výzva / Muž jménem Ove

Titul: Muž jménem Ove (En man som heter Ove)
Autor: Fredrik Backman
Nakladatelství: Host
Rok prvního vydání: 2012
Počet stran: 334

Anotace

Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety - což on sám považuje za převrat, ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí - začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.


Recenze

Asi jsem ji konečně našla.Vždycky, když se mě někdo v nějakém dotazníku ptal na nejoblíbenější knihu, marně jsem hledala odpověď. Teď už ji mám - do knihy Muž jménem Ove jsem se zamilovala. Už s prvními veselými stránkami mě kniha dostávala a čím hlouběji jsem se do dojemného příběhu začítala, milovala jsem Oveho víc a víc. Děsný cajdák? Ale kdeže :)
Z žádné knihy, co znám, nesrší tolik emocí. Tolik jsem se nasmála, dvakrát jsem brečela... Příběh Oveho je prostě silný, život k němu byl krutý. Ove je až sympaticky nerudný a podle mě každý z nás v Ovem uvidí někoho, koho dobře zná. Možná jsou Oveho charakterové vlastnosti typické pro muže 50+, já v něm trochu viděla oba naše "dědečky" - mého tátu i tchána. Ove je přímý a houževnatý muž, pro každodenní kritiku nejde daleko. Bručoun, protiva a velký konzervativec. Ale i přes to všechno má diagnostikované "příliš velké srdce". Příběh je z poloviny nadmíru humorný, z té druhé nadmíru dojemný. Román o podstatě života, o tom, že nic není černobílé, o síle neobvyklých přátelství a o tom, proč není dobré soudit druhé na základě prvního dojmu. Je to přesně ta kniha, která ve vás něco zanechá, taková, o které budete ještě v posteli přemýšlet, možná vás nenechá chvilku usnout... A možná jako já zatoužíte stát se aspoň na chvíli Oveho kamarádkou.
Musím pochválit i skvělý překlad ze švédštiny, Jitka Herčíková našla bravurní výrazy pro Oveho peprný slovník. Od severských detektivek jsem na pár týdnů přešla k severskému dramatu. I tento styl Švédové zvládli s přehledem. Budu se těšit na další, Fredriku Backmane.

2 komentáře:

  1. Skvěle napsané, četla se jedna báseň. Jako obvykle jsem si ji půjčila v knihovně, ale narozdíl od většiny přečtených knih si dokážu představit, že si ji přečtu ještě někdy v budoucnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, přesně. Knihu mám v knihovničce, putuje trochu po rodině, babičky si ji taky toužily přečíst, jak jsem asi napsala o těch našich chlapech :)) Mimochodem, kolem Vánoc jsme viděla filmové zpracování, ale zklamalo mě. Kniha je prostě kniha. Chystám se i na další Backmanovy knihy.

      Vymazat