Skate ke kočárku Bumprider v akci

Protože jsou moje děti od sebe jen dva roky, raději jsme před narozením našeho miminka Klárce pořídili skate ke kočárku. Nakonec jsem se rozhodla pro nejuniverzálnější řešení - švédský Bumprider. O prvních dojmech jsem psala článek tady - klik. Moc maminek se mě na něj ptá, tak tady shrnu v několika bodech, co na něj vlastně říkáme.

Bezpochyby je to skvělá investice, které nelituju, používáme ho denně. Klára teď sice většinu času chodí, v pohodě ujde a naběhá na procházce 2 km, ale když si potřebuje odpočinout, hlavně při cestě domů, sveze se moc ráda. Stál nás 1700 Kč a bazarové jdou sehnat kolem 1200 Kč.

Instalace na kočárek je jednoduchá, pásky se někam přichytí - my máme na ose zadních kol kočárku, pak se pásky pořádně dotáhnou a skate se pomocí dvou bočních šroubů "uzamkne" do vodorovné polohy. Celá instalace je na pár minut a zvládne ji kdokoliv.

Klára má skate ráda, některé děti ho prý odmítají, ta naše mu mazlivě říká skejtík. Nikdy se na něm nebála, sama si našla svoje polohy. Nejčastěji stojí zády ke mně a drží se korbičky, někdy, když už je fakt unavená, si na korbu a tudíž na Jakuba lehne. Když bývalo ještě hezky, říkala, že se chce dívat na nebíčko, tak si lehla na korbu zády a vlastně se nedržela (dávala jsem pozor za ni a je to v pohodě). No a když bylo ještě jakžtakž teplo, ráda na skatu sedávala, nožky držela nahoře a rukama se přidržovala boku skatu.

Jízda je tichá, jen klasické drncání na zámkové dlažbě, ale to dělá i kočárek. Nijak nevrže, neskřípe. Protože často jezdíme i v lehkém terénu, máme jej často od bláta (stejně jako kola kočárku, boty, kalhoty...). Pokud je nečistota malá, stačí utřít pogumovaný povrch hadrem, my jsme jej už museli dvakrát důkladněji "sprchovat", protože bláto bylo všude. Potom doporučuju naolejovat všechny závity a spoje, aby byl provoz opět tichý a hladký.

Přijde mi absolutně bezpečný. Klára z něj spadla dvakrát. Jednou na něm dělala blbosti a stála na něm jen jednou nohou, podruhé jsem ji vyklopila já, když jsem spěchala, řezala zatáčku a skate jsem měla trochu hůř připevněný. Ani jednou se nic nestalo. Skate zvládne v pohodě i běh, my občas utíkáme, abychom stihli autobus :) Do zatáček bych ale raději neutíkala, rovinka je ok. Když máme před sebou nějaký schodek (např. obrubník) říkám Kláře, aby vystoupila, ale párkrát jsme to zvládli i tak. Nebojím se ani tak o bezpečnost manévru, spíš o samotný skate při seskoku, Klára přece jen váží 13 kilo.

Vadí mi na něm dvě věci. Popruh, kterým jde skate zvednout a přichytit k madlu kočárku, je moc krátký. Musíme ho mít připevněný k úchytu na boku madla, doprostřed (mezi ruky) nedosáhne. Šlo by to vyřešit tak, že by se teleskopické tyče vysunuly na nejvzdálenější polohu (skate by byl v nejvzdálenější poloze od kočárku) a pak by asi popruh na madlo dosáhl, nechce se mi ale pokaždé štelovat ty tyče, protože my je používáme v té nejbližší poloze (skate co nejblíž u kočárku). Vyřešit to jde, ale je to nepohodlné. Škoda, že ten popruh neudělali o pár centimetrů delší.

Druhá věc už asi vyřešit nejde, s tou jsme se naučili prostě fungovat. Skate je za naším kočárkem dost dlouhý (a to ho máme v té nejmenší možné vzdálenosti od kočárku), vyčuhuje, tak se s kočárkem hůř jede. Musím být dost natažená, abych o něj nezakopávala. Po rovince často chodím jakoby z boku kočárku, z kopce a do zatáček to moc nejde, to potřebujete pevně manévrovat oběma rukama. Kdybych ho používala neustále, tzn. že by Klára nechodila a jen jezdila na skatu, byl by to pro mě důvod ho prodat a poohlídnout se po jiné značce. Ale protože jde vždycky o poměrně krátká svezení, beru to tak, jak to je.

No a nebudeme si nic namlouvat, je to celkem fuška, hlavně do kopce, když táhnete před sebou kočár, miminko a druhé dítě na skatu, ta kila jsou prostě znát. Má to své výhody - je to bezpochyby dobrý trénink.