úterý 8. prosince 2015

Takový poklidný advent...

... bych tak chtěla mít :) Ale nějak to nejde, nějak to nezvládám. Dnes jsem měla v plánu rychle během spánkové pauzy mých dětí (tak strašně málo se jejich spánky vzájemně kryjí) napsat příspěvek na téma advent. Podělit se o náš adventní věnec, který jsem narychlo dělala, o Klářin adventní kalendář, ze kterého máme radost obě dvě. Nějak se to zvrtlo a ta poklidná slova by mi asi z hlavy moc nelezla. Protože je to prostě fičák.

Po dlouhé době Jakub spal v noci na prd, mám pocit, že asi nespal vůbec, ale doufám, že je to jen pocit. Každopádně se budil víc než normálně, což je mrzuté, když se člověk nabaží prvním vstáváním v 5 ráno. Vynahradili jsme si to trochu ráno, kdy za námi přišla Klárka, a spali jsme až do 8:20. Pak začal každodenní kolotoč, převlíct obě děti, přebalit Jakuba, nachystat snídani, uvařit caro a čaj, udělat Klárce ranní hygienu (s mega přemlouváním). Uhoupat Jakuba v lehátku k dopolednímu minispánku, nakojit, přebalit, pohrát si s Klárou. Dnes jsem teda výjimečně stihla ráno uvařit oběd, normálně to děláme večer, takže málokdy jíme čerstvé jídlo :)

Naši dopolední procházku jsem dnes chtěla spojit s návštěvou naší bariérové (rozuměj opak bezbariérové) pošty. Z balíku do ruky se totiž záhadně stal balík uložený na poště (ještěže jsem si za tuto super službu zaplatila). Vyskákala jsem s kočárkem těch 6 hnusných schodů, zanadávala si na to, že je to asi fakt jediná pošta v republice, kde není bezbariérový přístup. Klára dělala, jakože mi pomáhá, ale spíš se mi motala pod koly. Ale vzhledem k tomu, že jsme tam byli kolem oběda, to netrvalo tak dlouho a máme doma poslední vánoční dárky v podobě dvou knížek. Třikrát hurá. Kuba se mi v tom vedru samozřejmě vzbudil a začal si cosi vykládat a nezabral celou cestu domů a to měl ještě aspoň 2 hodiny chrnět. Miluju Českou poštu.

Doma rychle oběd a nachystat Klárku ke spánku, mezitím Kuba vytuhl v korbě, kterou jsem vytáhla do bytu. Šup s ním do ložnice a rychle k počítači. Slíbila jsem, že stáhnu Mášu a medvěda. A mám blogové resty.

Děcka vzhůru a je rušno, ještěže je Chlupáč na cestě domů. Bere si je ven. Musím cvičit, po porodu mám rozestup břišních svalů. Dám tomu 15 minut. Chtěla bych na jógu. Mezitím stále stahuju tu barevnou ruskou podívanou a poslouchám soundtrack The Boat That Rocked (jeden z nejmilovanějších soundtracků a filmů vůbec). No a píšu tento příspěvek :)



Proč by se vlastně advent měl nějak lišit od jakéhokoliv jiného dne? Stejně tyto naše hektické dny miluju, protože za to můžou "oni" :)

4 komentáře:

  1. Ono je to asi tazke,ked su tie deti dve a zvlastked jedno z nich je novorodeniatko so svojimi potrebami a druhe mle dieta,ktoresi vyzaduje zas to svoje. Ale je skvele,ked mas muza,ktory ti ochotne pomoze a mas aspon chvilku pre seba. Ja toho svojho ked je doma tiez rada zapriahnem do kazdodenneho kolotoca :) My si advent uzivame tak,ze chodime na vianocne trhy,Saske sa moc paci hudba z reprakov,betlehem a cely ten humbuk okolo :) tiez pecieme pernicky,nakolko som sa rozhodla,ze tento rok sklene gule vynecham. myslim,ze som uz spominala dcerkinu obsesiu vsetkym gulatym a tak nechcem cele sviatky nervacit a mat strach,ze to sklo zje alebo si inak ublizi. No len som zistila,ze s pernickami som ako sa hovori presla z kaluze do blata,nakolko jej vonave pernicky velmi zachutili a zvlast odkedy ich zdobim,tak ohryza zvrchu len tu cukrovobielkovu polevu. mojja doterajsia zdrava a bez cukru strava je v prdeli :) tak uz sa tesim na ten poobhryzany stromcek :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Luci, nějak jsem to tu přehlédla :) Díky za podporu a hlavně za pobavení, děcka jsou srandovní. Máme to totiž dost podobně, držíme Kláru od cukru (domácí buchtu ji dám), ale děsí mě ty cukrovinky v obchodech. Zatím se drží a nevyžaduje. Teď jsme byli na Mikulášské besídce a někdo ji v nestřeženém okamžiku dal lízátko a ona ho nechtěla dát z ruky. Viděla tam tisíc děcek to jíst, tak jí nevysvětlíš, že to děti nejí, že jo. Byla tak ulepená, tak šťastná a tak nadopovaná cukrem, že lítala jak bláznivá :) Musela jsem si ji i vyfotit, první velký stravovací hřích :)) Luci, máš nějaký dobrý recept na perníčky? Taky se chystám, ale vybírám recept...

      Smazat
  2. Mluvíte mi z duše :-) Dvě děti a fotogenický advent jaksi nejdou dohromady. Já jsem sice napekla, ale jedinej efekt toho je, že děti už toho tři čtvrtiny snědly a zbytek zašlapaly do koberce. Pendluju mezi vánočníma besídkami, trhy, živými betlémy a miliardou dalších akcí, na kterých děti touží být, a údržbu domácnosti jsem odložila jako něco, o co se pokusím snad někdy po Novém roce :-D Ale ono se to poddá :-D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, Báro, je to o prioritách a být v neustálém poklusu je asi úděl nás matek :))

      Smazat