Klárčin první (a poslední?) Treasure Basket

Jdeme sice trošku s křížkem po funuse, ale co... Když já na to pořád zapomínala, neměla jsem košíček, hledala vhodné věci, čekala, až Klára nebude mít tendence všechno jíst, čekala a čekala, až je na to skoro stará :)

Treasure Basket jsem měla v hlavě dlouho, hned jak jsem začala zkoumat na webu Montessori aktivity pro děti. Tyto košíky plné pokladů jsou jednoduchou a levnou zábavou pro děti od cca 4 měsíců, nicméně dle položek v košíku obsažených lze zaměřit i na starší děti (Klára prozkoumala svůj první košík v 15 měsících a teď skoro o měsíc později ji stále baví). V principu jde o to představit dětem věci každodenní potřeby, nebo různé "přírodniny". Věci, co nejsou primárně hračky. Věci různých tvarů, materiálů, rozměrů, vůní... Dítě se učí dotykem, proto odmala na všechno šahá a žužlá, poznává tak svět kolem sebe. Samozřejmě dbejte na bezpečnost, vyvarujte se malinkých předmětů, ostrých předmětů, apod. Zdravý rozum! Pozorujte, snažte se nezasahovat, jen když dítě zjevně vyžádá vaši asistenci. Náplň obměňujte, vymýšlejte, pátrejte.

Inspirace na internetu jsou mraky. Na této stránce se mi líbí to, jak mají košíky tematicky rozdělené. Článek z pohledu Montessori naleznete zde. Hromadu košíkových položek (konkrétně 101) naleznete tady.

Náš košík obsahuje:
- bavlněnou barevnou podkolenku
- elastickou čelenku do vlasů
- barevné plastové hodinky
- plastové vykrajovátko na perníčky
- šišku
- dřevěnou sošku
- rolničku
- malou plastovou lahvičku z poloviny naplněnou vodou
- malou skleněnou dózičku od marmelády
- přívěšek na klíče
- skleněné korálky na ruku
- plastový trychtýř
- mušli
- látkový obal na brýle
- prázdnou roli toaletního papíru
- malou ruční pumpičku na gymnastický míč
- kovovou medaili
- dvě bavlněné stužky
- kolíček na potravinové sáčky

Kláru košík zaujal, poprvé si s ním hrála snad 15 minut, což je o zhruba 14 minut déle než s čímkoliv jiným :)) Vysypala si jej na zem a položku po položce brala do ruky a zkoumala. Pak vracela do košíku a zase vytahovala. Má samozřejmě své favority, lahvička s vodou vede, medaili chce nosit pořád na krku a role toaletního papíru je evergreen. Košík jsem neuklidila, pouze odnesla do komory, tak ho máme kdykoliv po ruce. Jednou za dva dny si jej Klára vyžádá a my pak máme co uklízet. No a proč říkám, že u nás už bylo trochu pozdě? Klára je už poměrně velká a byt má prošmejděný od A do Z, potají nám leze do šuplíků s prádlem, šmejdí v policích v komoře, otevírá šoupací skříně a vytahuje tenisové rakety. Bála jsem se, že už pro ni doma nenajdu nic, co by nikdy předtím neviděla, a co by ji nějak víc zaujalo. I tak se povedlo, jen to hledání trvalo o něco dýl. Takže doporučuju začít dřív než my, třeba v době, kdy dítě vydrží na bříšku a dokáže zkoumat a pozorovat. My už teď nejspíš zkusíme upgradovat na Sensory Jars, dodám pak informace, hned jak něco připravím a vyzkoušíme.

P.S. Není naprosto úžasné sledovat, jak dítě se zájmem studuje absolutně nezajímavou věc?

Z čeho mám radost / Milované barvičky

Nijak výrazně se nelíčím, snad jen na zvláštní příležitosti. Nemám na to odvahu a přiznám se, že to ani neumím. O to víc ulítávám na barevných nehtech. Bůh mi nadělil jen opravdu málo "kvalitních" dispozic, jedna z těchto kvalit jsou mé nehty. Takže krátký sestřih a veselý kolorit. Nedám dopustit na laky Rimmel, podle atraktivnosti odstínů střídám typ 60 Seconds s Lycra Pro. Oba mi přijdou stejné, moc nevidím rozdíl, ani v pevnosti, ani v rychlosti schnutí. Laky mi kromě toho, jak vypadají, přijdou i kvalitní a pevné. Vydrží běžný pětidenní provoz.

P.S. minulý týden jsem se odvázala a za účelem New Year's Party jsem si koupila dvě výrazné rtěnky. V jedné jsem byla na zmíněné párty, druhou teď nosím koketně ven s kočárkem :)))

Na fotce zleva doprava odstíny: 622 Oh Boy You're So Fine, 306 Velvet Rose, 200 Princess Pink,500 Peppermint, 500 Caramel Cupcake, 230 Portobello Pink

Plány na 2015

Zásadně si nedávám předsevzetí, nikdy jsem to nedělala a myslím, že s tím nikdy nezačnu. Nemám ráda tyto prvoplánové akce, například když si přesně na Nový rok lidi řeknou "zhubnu", "přestanu kouřit", "začnu běhat", "najdu si přítele". Nefunguje to. První den v roce není nijak magický, aby nám v tom pomohl.

Na druhou stranu chápu, že závěr roku nutí rekapitulovat a taky trochu plánovat. Co bych si přála v roce 2015 stihnout a dokázat?

Moje klíčová role je bezesporu role mámy. Chci být o kapku lepší mámou, klidnější a vyrovnanější, chci si zachovat chladnou hlavu a zdravý rozum při dceřiných návalech vzteku, obdobích vzdoru, při všech těch jejích bitvách osobností. Respektovat její osobnost, její mladou mysl. Křik neoplácet křikem! Třeba mi k tomu dopomohou knihy, které mám v seznamu What to read: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly a Vychováváme děti a rosteme s nimi. Chci, aby moje dcera byla šťastná. Také chci, aby se Fazůlka rozvíjela po všech stránkách, proto budeme dále navštěvovat kroužky a kurzy stávající a začneme hledat nové možnosti, které nám smysluplně vyplní volný čas. Na jaro nás zaregistruju v knihovně a začneme pravidelně poznávat prostředí, které já od dětství miluju. Knihovna Jiřího Mahena v Brně nabízí navíc výtvarné a pohybové herny, autogramiády dětských autorů, čtení pro děti. Na toto se opravdu těším. Také od příštího týdne začínáme docházet do Montessori. Líbí se mi Montessori aktivity, hračky, smysl této vzdělávací metody, ale jsem zvědavá, jak moje zatím neorganizovaná střela zvládne respektovat přísná pravidla. Až konečně přijde jaro, chtěla bych Klárku zapsat do nějakého kurzu plavání, vodu má ráda, jednou měsíčně s ní chodíme do bazénu, ale chtělo by to jednak pravidelnost, tak nějaký posun v jejích potápěčských dovednostech :) Zajímavá by byla i nějaká výtvarná dílna, ale podle mě bude reálná až od podzimu, kdy budou Klárce dva roky. A protože má Klára ráda děti, v létě bychom chtěli začít s nějakou miniškolkou, aspoň na jedno-dvě dopoledne, aby si zvykala, že máma nebude pořád na blízku.

Druhý blok mých plánů se sice týká také Kláry, ale hlavně jsou to moje resty. Vše se točí kolem fotek. Chci víc fotit, víc natáčet videa, ať máme na očích, jak rychle nám dcera roste. Musím si konečně najít pár večerů a dokončit Klárčino fotoalbum, vybrat z archivu 200 fotek zachycujících první rok života a poslat do fotolabu. No a v neposlední řadě mi doma leží pár fotorámečků, které budou brzy zdobit dětský pokojík, tak musím vybrat ty nejlepší fotky do nich.

Už jsem to nakousla výše a jednou to vydá na samostatný příspěvek i s fotoreportáží, připravujeme Klárce pokojík. Plány byly smělé, přestěhovat na podzim, když bude mít rok. Zavrhla jsem to, z části kvůli mé pohodlnosti, stále jsem si představovala, jak ji budu chodit kojit vedle - kam bych si k ní vlastně lehla?? Ale nelenili jsme a pustili jsme se do příprav. Od zimy 2014 jsem hledala na netu všemožnou inspiraci, barevné kombinace, dekorace, až jsme v srpnu konečně nakoupili barvy a pokojík vymalovali. Barvy jsou super, volba se ukázala jako správná. Máme kombinaci sytě fialové a bílé kávy (šedá mi neprošla :(). Nakoupili jsme pár kousků ikeáckého nábytku, já si online plánovala prostor (znáte Roomstyler?), začala jsem skupovat všemožné stylové dekorace na Fleru. Výsledek? Pokojík je stále jen hernou (stejně jako třeba obývák), není zatím malou ložnicí. I když Klárka už v noci mlíčko nepije, stejně ji pořád mám vedle sebe, závisláci. Ale chtělo by to posunout dál, dokoupit zbývající nábytek, namontovat světla, doladit detaily a hlavně !sebrat odvahu!

V plánech nesmí chybět cestování. Včera jsme s mužem bookli letenky do Říma, mé vysněné destinace. Poletíme začátkem dubna, samozřejmě bereme i dítě. Už je na čase začít studovat informace, jak letět s batoletem. Strašně se těším. Druhá dovolená je zatím jen v našich hlavách, už byla dvakrát odložená, proto tento rok musí klapnout. Milujeme hory v létě, takže cílem jsou italské Dolomity, s přestávkou v Salzburgu a také krátkým nakouknutím do Švýcarska. Stále ještě zvažujeme zimní hory, lyžovačku a sáňkovačku, nicméně si nejsme jistí, jak na to logisticky s Klárou :)

V roce 2015 bych se chtěla věnovat sama sobě o něco víc než v roce 2014, mám pocit, že se trošku zanedbávám po všech stránkách. Vždycky jsem dělala tolik věcí (čtení, běhání, sport, angličtina a němčina...), a teď na to trochu kašlu. Měla bych si líp plánovat čas a naučit se některé věci si ulehčovat (vždyť dát jednou týdně Klárce skleničkový příkrm není zločin :))

Ač to vyšlo na konec mého seznamu, rozhodně to není nejméně důležitá položka, ba naopak. Budu se snažit víc věnovat svým dlouholetým přátelstvím. Klára už je velká holka, takže vyhlašuju konec výmluvám, že je to s ní na kafé prostě náročné.

Pečeme na kupované sušenky

Klára miluje křupky a sušenky. A kdo ne? Protože nám na ní záleží, snažíme se ji zatím co nejvíc držet od průmyslových sladkostí. Když Klára dorostla do věku, kdy jsem si řekla, že nějaké sušenky by mohla ochutnat, hledala jsem to nejlepší na trhu. Zatím u nás vedou sušenky z Biopekárny Zemanka. Hlavně jablečné bio kačenky a špaldová zvířátka. Hanka Zemanová mě také ve svém BioAbecedáři inspirovala k tomu, začít péct sušenky doma. Pro nás dospěláky peču často a hlavně ráda, takže to byla jasná věc. A největší radost mám, když vidím, jak Fazůlce moje výtvory chutnají.

Zde základní recept (na cca 30 sušenek), který jde hezky modifikovat dle chutí:

50 g špaldové hladké mouky
50 g špaldové celozrnné mouky
50 g pohankové mouky
100 g změklého Bio rostlinného tuku
50 g rýžového/pšeničného sirupu

Suroviny smícháme v těsto, dáme minimálně na hodinu do lednice vychladit, poté vyválíme na tenčí plát a vykrajujeme sušenky. Pečeme v horkovzdušné troubě na 150°C cca 10 minut. Pozor, je třeba hlídat, mají tendenci se rychle připalovat. Ze stejného důvodu nedoporučuju válet těsto na moc tenký plát, ať nejsou moc vysušené.

Možné obměny těsta a variace na dochucení:

- pekla jsem ze začátku jen ze špaldové hladké mouky, celozrnnou požívám až od cca 15 měsíců
- celý recept můžete upéct klidně jen ze špaldové mouky, není třeba míchat s jinou moukou
- pohanková mouka lze nahradit třeba moukou kukuřičnou
- rostlinných sirupů na dosladění existuje celá řada, nyní třeba používám sirup z agáve (!Mňam!)
- někdy do těsta přidám na kousíčky nakrájená sušená jablíčka, rozinky, meruňky (vše bio), také těsto příjemně osladí
- jde lepit i jako linecké kvalitním džemem
- jde přidat strouhaná mrkev, kokos, sušená citronová kůra, pomerančová kůra, sušený zázvor, skořice
- pokud někdo stojí o "kakaovou" variantu, přidejte lžíci karobu

A jako vždy platí, fantazii se meze nekladou. K vykrajování použijte buďto klasická perníková vykrajovátka, nebo nějaká tvořítka na sušenky, já nově použila svůj vánoční dárek, tvořítka z Tescomy a pracuje se s nimi skvěle.

Ať vám chutnají!

Žijeme v krutém světě

Není třeba žádných velkých slov, to co se odehrálo v Paříži jen dokazuje, že v bezpečí se už nemůžeme cítit nikde. Zášť, zlo a pomsta jsou všude kolem nás. Buďme silní, stateční, pokorní a moudří. Život je příliš krátký na to, aby jsme jej prožili ve strachu. Je mi to líto. Je suis Charlie.

To je radosti

Jestli máte doma batole, dáte mi za pravdu. Pomalu a plíživě to začalo v době, kdy Klára začala lézt, ale na plné pecky se to rozjelo s prvními krůčky, to znamená někdy v létě. Teď už lítá po bytě jako kulový blesk, objevuje, zkouší, pokouší, vymýšlí, dovádí, vyvádí nás z míry a my z některých věcí zkrátka rosteme. Někdy. Ale většinou se smějeme :)

Jednoznačně vede aktivita "roztrhej, co se dá". Co by to bylo za den, kdyby aspoň jednou (no ok, tak dvakrát) neuloupila na záchodě kousek toaleťáku a nerozcupovala ho na kousky. Nikdy bych nevěřila, že jde jeden malý ústřižek toaletního papíru roztrhat na takové malé nicky. Zhruba na dvěstěpadesátdva kousků. A jelikož je třívrstvý, máme trojnásobnou radost, jelikož loupe vrstvu po vrstvě. Fakt! Kousíčky papíru se nejlíp vybírají z dlouhovlasého koberce. V nestřežených chvílích ho žere, ve střežených chvílích ho po drobečcích háže do záchodové mísy a do nočníku. Někdy je z mísy znovu vybírá. A doufejme, že potom už je nepojídá. Podobně dobře poslouží i kuchyňská papírová utěrka, papírový kapesník, vatový tampon, účtenka. Když k nám přijdete na návštěvu, nenechávejte prosím peněženku níž než metr a půl nad zemí. Neručíme za ni :)

V komoře máme dva košíčky plné kolíků na prádlo. V každém je jich zhruba 30. Každý den se jich dožaduje. Nikdy nestačí jen jeden košík, musí mít oba dva, najednou. Odnese si je do jedné z místností, z co největší výšky vysype a rozhazuje je. Pak začne skládat zpátky, já zaplesám, a ona ve vteřině opět vysype. Taky je moc ráda rozebírá na dvě půlky a vyžaduje moje zapojení u montáže. Neverendingstory. Hodně podobně se hraje s kaštany, které jsme na podzim společně v parku sbíraly. Přišla mi to jako hezká, jednoduchá a přírodní hračka. Je fakt, že ji kaštany drží už několik měsíců, postupně jich ubývá, z hezké plechovky nenápadně mizí pod komodou, za sedačkou, v odpadkovém koši, ve tříděném odpadu... Ale nejlepší věc na kaštanech je ta, že se pěkně žumlají. Vím, že to není úplně dle zásad BOZP, ale co. A táta ji naučil, jak se plivou do dálky. 

Klárku obecně bere elektronika. Mobily, televize, rádia. Televizi si zatím zapne jen náhodou, ale radiobudík v ložnici, to je vám věc. Objevila tlačítko, kterým jsem já v životě rádio nezapnula (na boku má totiž zcela jiné a oficiální vypínátko). Její tlačítko funguje. Neuvěřitelné. A hned vedle něj je také tlačítko, kterým zase rádio vypne. Neuvěřitelné. Na druhou stranu se těch zvuků trochu bojí, vždycky ho zapne a peláší pryč, daleko od něj. Až na můj povel ho jde vypnout.

Při zařizování pokojíku jsme koupili malou knihovničku, takový čtverec metr na metr. Polici jsme ani nestihli namontovat, protože Klára uvnitř našla svůj druhý domov. Každou chvíli si tam zaleze, nosí si tam věci, Julinku, kartáček na zuby, jídlo. S nekonečným zaujetím si prohlíží a prstíkem projíždí každou předvrtanou dírku na polici (je jich tam zhruba 50).

Klára je povaleč. Objevila kouzlo povalování se. Od té doby, co umí vylézt na sedačku, ráda se po ní válí, nekontrolovaně a labužnicky. Shazuje si polštáře na zem a válí se po nich. Teď před Vánocemi jsme měli v jejím pokojíku odložený dárek pro synovce - cestovní matraci. To byla atrakce, ležela, seděla, tahala, nechala se na ní vozit. Těším se, až jí k narozeninám pořídíme "můj" vysněný sedací vak.

Od mala ji učíme, že některé věci pálí. Klárka tomu od mala říká, že něco "pááá". Takže třeba dvacekrát za den jde k troubě, chytne ji a šeptá "páááá". Takže princip pálení nepochopen :) Sranda je, když někdy dělá "páááá" při dotknutí se ledničky, balkonových dveří, nebo kytky :)

Bohužel už párkrát prodělala rýmu. Nevyhnuli jsme se odsavačce. Nenávidí to ona, nenávidíme to my. Je to skutečně krocení divé zvěře, je to práce pro dva siláky. Snažíme se vysvětlit, že je to potřeba, ukazujeme ji, co jsme odsáli, říkáme, že vysavač je kamarád, který pomáhá. Takže při každém vysávání řve jak tur, ale potom furt chodí do komory, výská na vysavač a dělá mu "malá, malá". Hrdinka po tátovi :)

Už začíná chápat, co je odpadkový koš. Ví, kde ho najít, na pokyn do něj odnáší třeba plenky. Občas překvapí. To když spěcháme ven a já už půl hodiny hledám dudlík. Kouká na mě, zaujatá mou snahou. Ptám se "Klári, kde máš dudu?". Ona teatrálně lehá na zem, kouká pod postel, sedačku. Když se pak nesměle koukne ke koši, dám si pět a pět dohromady. Jasně. Takže skóre vyhazovů k dnešnímu dni: dvakrát dudu v koši, jednou pitíčko v koši, třikrát pitíčko v tašce na tříděný odpad, dvakrát dudu v záchodové míse, dvakrát botičky v tašce s tříděným odpadem a dvě dřevěné kostky s Krtečkem nadobro vyhozeny s papírovým odpadem. Odpočívej v pokoji, Krtečku, chybíš nám do sady!

Krásný a náročný rok 2014

Mnoho lidí na přelomu roku rekapituluje. Většinou proto, aby si připomněli to hezké, povznesli se nad to zlé, poučili se ze starých chyb. Včera, když jsem nemohla usnout, honily se mi hlavou myšlenky o tom, jaký ten rok 2014 vlastně byl pro nás tři.

Byl to rok úžasný, protože vychováváme zdravou dceru, která už přestala být miminkem. Jsem mámou krásné slečny, roztomilé a mazlivé holčičky, zlobivého čerta i ufňukaného zvířátka... Jak kdy. Rozhodně jsem si mateřství začala užívat. Jak Klára roste, začínám v ní vidět malého človíčka, má svůj rozum, své zlozvyky, své charakteristické rysy, své nálady, už poznáme, co po nás chce, i když pořád nemluví. Z malého ležáčka se stal lítající divoch, který ani chvilku neposedí. A co je hlavní, vidím v ní nás dva. Doufejme, že si z každého z nás vezme to lepší :) Manželův zdravý nadhled, rozum a lehký flegmatismus, můj smysl pro zodpovědnost, laskavý přístup k druhým a kudrnaté vlasy :)

Začali jsme žít aktivněji (myslím tím nás dvě na mateřské). Začaly jsme si hledat nové kamarády, začaly jsme chodit do kroužků pro batolata, kde se Klára cítí dobře. Objevily jsme kouzlo dětských hřišť. Někdy to riskneme a jdeme ven úplně bez kočárku (což většinou odskáču já, protože ji zpátky nesu na rukou). Někdy to riskneme ještě víc a jdeme ven na motorce (odrážedle) - (to pak odskáču ještě víc, protože v jedné ruce táhnu motorku a ve druhé Klárku). A taky jsme začaly být fanoušky MHD. Nikdy bych nevěřila, že největší radostí mé dcery bude procházka na konečnou šaliny :)

V září jsme oslavili Klárčiny první narozeniny a všem nám bylo skoro líto, jak rychle ten rok utekl. Už jsme málem zapomněli, jak lehounké je malé miminko.

Ani s malým dítětem jsme se nevzdali našeho největšího koníčka - cestování. Všichni nás zrazovali, díkybohu jsme neposlechli a na dovolenou vyrazili. V červenci jsme si prošlapali Šumavu, vyzkoušeli krosnu Salewa, táta si zaposiloval zatímco Klára chrupkala :) Poslední týden v srpnu jsme se odvázali o něco víc, zajeli jsme na týden do Chorvatska. Dovolená byla fajn, krásné místo, super ubytování, Klára překvapivě božsky zvládla cestu a spávala v neuvěřitelném hluku z místní diskotéky celou noc, bohužel nám pár "maličkostí" zkazilo celkový dojem - nevyšlo nám moc počasí a omarodili jsme. Zbyňa měl jen rýmičku, Klárka něco s očičkama a streptokokovou kožní infekci a tramtararááá zlatý hřeb - já si přivezla spálu! Kdo nezná, nepochopí, kdo zná, lituje. Co tě nezabije, to tě posílí. A já jsem pořád tady, silnější než kdy dřív :)

Zbyňa začal opět jezdit na služebky, baví ho to, proto mu to přeju. Ale úplně nejvíc mu to přejí mí rodiče, protože vždycky, když nám odjede, znamená to přesun mě a Klárky na Slovácko za babičkou a dědečkem. Prospívá to nám všem, těšíme se na sebe, vážíme si víc společného času, občas nám i něco přiveze...

Objevila jsem krásu Fleru. Nakupuju tady oblečení pro Kláru, dekorace do bytu, šperky, věci do pokojíčku, zkrátka miluju Fler. Hrozně moc bych chtěla být taky tak šikovná, abych si mohla něco vyrobit sama. Že by předsevzetí na 2015?

Začala jsem blogovat. A moc mě to baví a snad mě nic nezastaví. Ať si máme za pár let co číst. Chtěla bych v tom být lepší, mít lepší fotky, líp všechno naaranžované při focení, ale zatím na to není moc času. Ale slibuju si, že se budu zdokonalovat.

Vrátila jsem se k józe, k mé z největších lásek. Po zhruba tříměsíční pauze (od narození Kláry po její cca 4. měsíc) jsem se na to zase vrhla a nebylo to tak zlé. Hrozně moc mi to dává, nejen fyzicky. Jógu potřebuju jako sůl. Dokonce mě napadlo, že bych si udělala kurz na lektora jógy. To by mi ale museli přidat trochu mateřskou, našla jsem kurzy za 70 tisíc. Ale je to stále otevřené...

Co mi trvalo hodně dlouho, ale co jsem v roce 2014 nakonec zvládla, je to, že jsem přestala řešit práci a kariéru. V těhotenství a ze začátku mateřství jsem to dost pitvala, kam se vrátím, jestli se vrátím, jak moc zhloupnu, co všechno zapomenu. Jsou to kraviny. Není to důležité. Na jedné kariéře totiž právě teď dělám, jsem přece máma.