Existují dětské knihy, které přečtete jednou, a totálně si je tím získáte. Když se u toho budou smát, máte bod k dobru. Když se u toho budete smát vy, pecka. Když si děti po jednom přečtení zapamatují nějaké hlášky, klobouk dolů. Co naplat, že si zapamatují hlavně ty sprosťárny. Kája Mařík to vskutku není. Novinka z brněnského Hostu Nedráždi bráchu bosou nohou je velice punková knížka. Žádný mainstream. Někoho může dokonce zaskočit. Někoho může snad i pohoršit? Je to možné. Pro mě je tato černá kniha velmi zábavnou jízdou životem vícedětné rodiny, kdy jsem se v celé první polovině absolutně propojila s povídkovou matkou. To je tak pravdivé. Tak každodenní. To jsem já? To jsme my?
Tři sourozenci. Školák. Školkáček. Mimino holka. Trojice jak vyšitá. Máma. Táta. Mezi bráchy to jiskří. Někdy i bouchá. Furt problém. Máma na to nemá nervy. Táta má práci. Mimino řve a nikdo mu nerozumí. A co když se jednou při bitce na záchodě bráchové shodí do mísy? A ségra je spláchne? Nastává velké a poměrně nepříjemné dobrodružství, při kterém kluci potkávají v kanalizačních trubkách kdeco. Dalo by se říct, že kniha má krom zábavní funkce také funkci vzdělávací. Co všechno žije v potrubí? Když půjde bráchům o život, stmelí je to? Vezmou si z toho nějaké ponaučení? Co myslíte?
"Mami, to je jak o nás, že jo?". "Né, já na vás zas tak moc neřvu...". Ehm. Poznáte se tam, vážně. Pokud vám navíc sedí i počet dětí, budete autorku Irenu Hejdovou podezírat, že k vám domů namontovala skrytou kameru a že v každé bundě nosíte štěnici. Opravdu a beze srandy.
Srandu si ale užijete, pokud se dokážete aspoň trochu odvázat. Chlupáč se zas tak neodvázal a děti tak chtěly číst výhradně ode mě. Když čteme "bráchu", uspávání nebere konce. Na to mému muži chybí trpělivost.
Musím říct, že první půlka knihy - ta ze života nad zemí - mě bavila víc než ta část záchodová. Ale i ta má své velké opodstatnění a být tam musí. Přes překážky ke hvězdám.
Nesmím zapomenout zmínit, že kniha je interaktivní. Na spoustě stran si s dětmi můžete projít zapeklitými úkoly, které vás ještě víc vtáhnou do děje. To je bezesporu super tah.
Přísloví "nedráždi bráchu bosou nohou" se u nás rychle zabydlelo a děti moc dobře ví, kdy hlášku použít. Ale stejně dráždí, snad jim nic nehrozí... Sourozenecké vztahy jako jedináček neznám. Znám je pouze z pohledu matky. Řekla bych, že se vztahy doma dost zahýbal i pan Covid, protože všechno nabralo na síle a občas si všichni lezeme na nervy. Neustálé hádání, mlácení, žalování, to je naše každodenní realita. Tato kniha mě trochu uchlácholila, že se to děje i v lepších rodinách.
A ten záchod? Fekální témata jsou u dětí v kurzu, měli jsme hodně dlouho zadkové a hovínkové období. Ráda bych řekla, že už přešlo, ale lhala bych. Děsím se, kdy to na mě vybalí to naše nemluvně.
Doporučuju sledovat i FB profil "bráchy", kde jsou například pracovní listy ke stažení. Jinak tuhle knížku navrhuju všem rodinám k celkovému zlepšení celonárodní nálady.
-
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Žádné komentáře:
Okomentovat