Šestinedělí

Šestinedělí je dneškem úspěšně za námi. Já i Jakub máme snad to "nejhorší" za sebou. Já jsem se fyzicky dala jakžtakž do pořádku, srovnala si leccos v hlavě, uklidnila se a Kuba poměrně hladce zapadl do naší rodiny a zvykl si na naše fungování. Máme za sebou špatné noci, proplakané dny, první úsměvy, první broukavé zvuky. Připadá mi, že hrozně vyrostl, hlavičku si skoro vůbec nechce pokládat, pořád kolem sebe potřebuje koukat. Vydrží bdělý poměrně dlouho, rozhodně už to není spavé miminko. Má rád kočárek i šátek. Spí s námi v posteli, kde se cítí bezpečně. Z 5 druhů dudlíků si vybral osvědčenou klasiku, latexový kulatý oldschool. Chce ho ale pořád poměrně málo a nahrazuje si to hojně kojením. Když si nejsem jistá, jestli to všechno dělám dobře, jestli to zvládám, počkám si pár minut, a když se na mě Kuba usměje, vím, že je všechno v pořádku.

Vánoce bez stresu aneb Týdny hraček

Já už pomalu začala kupovat knížky na Vánoce, jak jsem psala nedávno tady. No a co by to bylo za Vánoce bez spousty hraček pod stromečkem? Začínám totiž dumat, co svým dětem pořídit. Není to tak jednoduché, řeším dárky nejen za nás, ale i za rodinu - babičky a dědečkové potřebují tipy. Přemýšlím zatím spíš nad Klárou, Jakub je (a ještě pár měsíců bude) malé miminko a moc toho ke štěstí nepotřebuje. Nějaké to chrastítko to určitě spraví. Pro Kláru chci nějaké smysluplné hračky, skládačky, něco, co ji zabaví, ale zároveň bude nějakým způsobem vzdělávat. Sbírám inspiraci, kde se dá, nejraději šmejdím na svých oblíbených eshopech a čekám, že mě něco břinkne do nosu.

Shodou okolností probíhají u našeho partnerského obchodu Feedo od 26.10. do 8.11. Týdny hraček. Nejrůznější hračky (ale i hrací dečky a kolotoče) tak můžete nakoupit se slevou až 47%. Na stránkách najdete taky články o hračkách, recenze apod. Mrkněte.

Co plánuju pořídit na Vánoce pro Jakuba (bude mít tou dobou 3 měsíce)

Chrastítka a kousátka - pořídila jsem pro něj už dvě krásné dřevěné od Plan Toys (o nich bude brzy samostatný příspěvek) a líbí se mi taky tyto dřevěné korále nebo tento Skip Hop papoušek.

Hračka do kočárku - něco, co lahodí očím i uším. Zvažuju tuto sovičku nebo třeba tohoto šustícího zajíčka.

Plyšák s aktivitami - na doma, do auta, do kavárny... Klára měla Lamaze soba a dodnes si s ním ráda hraje v autě, pro Kubu by se mi líbila třeba tato sova nebo známý záhadný uzel.

Měkká první knížka - krásná je tato zvířecí, plyšová nebo oboustranná.

Lehátko - pro Kláru jsme měli lehátko zapůjčené od kamarádky, moc v něm nepobyla, ale u Kuby mi to přijde praktické, aby mohl být s námi a mít rozhled, zatímco si s Klárou hraju třeba v pokojíku. Na druhou stranu zvažuju, jestli investovat do něčeho, co je na pár měsíců. Líbí se mi toto s Krtkem nebo třeba toto vibrační.

 

 

Co plánuju pořídit na Vánoce pro Kláru (bude mít tou dobou 2 roky a 3 měsíce)

Kuchyňka - to bude dárek číslo jedna, začíná ji bavit připravovat nám jídlo. Všude a pořád peče koláče a vaří těstoviny, kuchyňka se jí bude proto líbit. Je to sice velká potvora do bytu, ale zatím nejsme nijak přehlcení blbostma, jednu si proto snad můžeme dovolit :) Chtěla bych dřevěnou, ne plastovou. Hezká barevná nebo větší i s dřezem.

Příslušenství k vaření - dřevěné potraviny jako jsou tyto, tato přepravka s ovocem nebo snídaňový set.

Puzzle pro nejmenší - naprosto mě nadchla francouzská značka Avenue Mandarine a jejich XL puzzle pro děti od 2 let. Chtěla bych určitě vyzkoušet.

Společenská hra - chtěla jsem pořídit i nějakou první hru pro malé hráče, stejná značka nabízí i sadu her pro děti od dvou let.

Lego - aspoň jednu novou sadu musíme mít! Velký lesopark, nebo první Zoo?

Hudební hračka - na bubínek nemám odvahu, ale u babičky ráda hraje na xylofon.

Cestovní hračka - autem jezdíme často a zábavných hraček vhodných do auta moc není, magnetický labyrint mám v oku už dlouho.

 

 

Ale jak jsem říkala, tipy sbírám, kde se dá. Co máte v plánu pořídit svým dětem vy? Těším se na nápady od vás.

Knihy pro děti / Larousse Encyklopedie pro nejmenší

Dnes ode mě další tip na knihu, kterou velice ráda doporučuju dál. Klára dostala ke svým druhým narozeninám svoji první encyklopedii. Je určená nejmenším dětem, přesné věkové určení na ní sice není, ale to je stejně hodně relativní. Knížku jsem pro ni měla pořízenou už nějaký ten měsíc, ale myslím, že dva roky jsou minimum. Sama jsem měla podobnou francouzskou encyklopedii, když jsem byla malá, a pamatuju si, že to byla jedna z nejoblíbenějších knih po velmi dlouhou dobu.

Tematicky je encyklopedie rozdělená do sedmi částí: lidské tělo, město, historie, příroda, zvířata, svět a vesmír. Každá stránka je plná obrázků, texty jsou krátké a informace jednoduché. Každá dvoustrana je jedno téma, jedna situace, jeden příběh, někdy doplněná o lehký úkol. Nejoblíbenější u nás jsou stránky o těhotenství a narození miminka, o školce, o bazénu, o městské hromadné dopravě a o obchodním domě. Zkrátka ty ze života, ty, co jsou pro Kláru aktuální a nějak známé. Do ostatních témat ještě musí dorůst, ale právě to se mi na knize líbí, že roste s dítětem. V každé životní etapě ho zajímá něco jiného a proto je dobré, že kniha má tak široký záběr.

 

Červená kniha je na povrchu "chlupatá" a má silné, pevné listy, které se jen tak nepokrčí a neošoupou, Klára v ní sama ráda listuje a knížka zatím nejeví žádné známky opotřebení.

V současné době je to u nás knížka číslo jedna. Čteme si z ní každý den, Klárka se ptá, jde vidět, jak dychtí po informacích, že ji zajímá všechno nové. Za nás teda vřele doporučuju!

Sourozenci

Často se mě ptáte na detaily našeho soužití, nebo spíš na fungování mě a mých dvou malých dětí - s věkovým rozdílem pouhé dva roky. Některé z vás to totiž taky brzo čeká, že. Jaké to teda je? Jak zvládáme klíčové momenty dne? Upřímně jsem si myslela, že to bude horší.

Máme za sebou jeden měsíc a kousek, nechci tady proto nikomu nic radit, navíc nejsem člověk, ze kterého by si měly ostatní matky brát příklad. Někdy totiž bývám hysterická, někdy vzteklá, někdy plačtivá a melancholická. Rozhodně nejsem naprostá matka pohodářka, často mi tečou nervy.

Na začátek musím zdůraznit, že Klárka je skvělá, hodně mi tuto novou rodinnou situaci ulehčuje, zatím nežárlí, spolupracuje, pomáhá. Z části se dokáže obsloužit, umí se sama najíst (když chce), spává sama ve svém pokoji, už se umí chvíli zabavit sama. Když má náladu. Když ne, tak řvou duet :)

Ráno děti vstávají zhruba stejně, kolem osmé, já jsem s Jakubem (vinou Jakuba) už většinou chvilku vzhůru, ale ještě ležíme, a Klárka za námi ještě přijde do postele. Máme mazlící chvilku. V ideálním případě ještě Kuba usne a my dvě máme čas na snídani, v tom druhém (bývá to 50 na 50) Klárce pustím na chvíli pohádku a Kubu přemlouvám ke spánku. Snídaně odsunutá a Klára většinou trpělivá. Když v klidu stihneme i ranní hygienu, je to bonus navíc, většinou to ale nestíháme a pak je jeden z nich trochu v nepohodě. Ale nedá se.

Na dopolední procházku se vyštracháme až po 10, někdy až k 11. Je to šílenost, ale dřív to prostě nedám. Jakub díkybohu následuje svoji sestru v lásce ke kočárku a už když dostane kombinézu, zavře oči a ví, že se bude spát (doma dopoledne dává jen nějakých 20 minut, v kočárku klidně i tři hodiny). Klára většinou jde po svých, zpátky domů na plno využíváme skate ke kočárku. Myslím, že dvouleté dítě ještě nějaké svezení potřebuje a pokud bych nic neměla, riskovala bych, že v jedné ruce držím Kláru a druhou tlačím kočárek s Kubou. Dvě hodiny venku utečou jako voda, je to moje nejoblíbenější část dne, Klára je šťastná a Kuba spokojeně spí. Já, jako čerstvá dvojitá matka, jsem výjimečně naprosto v klidu.

Následuje naopak nejdivočejší část celého dne. Poledne, únava, jídlo, uspávání. Po příchodu domů Jakub většinou pláče, má hlad po vydatném spánku. Klára si nechce umývat ruce a křičí "papám" a "sedím" - to znamená, že se chce na kuchyňské desce podílet na přípravě oběda - rozuměj - už něco potřebuje ujídat. Po přemlouvání si umyje ruce a sedne si na linku. Kuba pláče, čeká. Jídlo mám pro Kláru vždycky připravené, jen ohřívám, vařit bych fakt nestíhala, kuchtíme tedy po večerech. Klára si sedne na židli a zkouší jíst sama, já v jedné ruce držím Jakuba a kojím, druhou rukou na střídačku asistuju Klárce a něco sama jím (většinou jogurt a spoléhám se na to, že se později v klidu pořádně najím u Dva a půl chlapa - haha). Jdeme s Kubou uspat Klárku, chovám ho při tom v náručí. Klárka někdy usne sama, někdy mě tam chce mít. Za chvíli jdu uspávat Kubu, většinou zaberu o něco dřív než on. Když se vyhrabu z ložnice, abych si konečně dala ve tři oběd, Klára zrovna vylézá z pokojíku a říká, že stačí. Ok. Ohřívám si oběd, Klára mi ho polovinu sní. Pak máme většinou hoďku dvě pro sebe, snažím se jí naplno věnovat, tak si čteme, stavíme kostky, hrajeme si s legem, blbneme.

Odpoledne a večer už máme doma většinou i tátu, dvě ruce navíc jsou k nezaplacení. Ke spaní chystáme každý jedno dítě, Chlupáč končí šichtu o něco dřív než já, i když se stará o tu starší. Jakub je totiž večer naprostý nezmar a zatímco já už při kojení úspěšně podřimuju, on na mě kulí oči a jistí mě, kdybych se jako náhodou chtěla vypařit.

Tak vidíte, jak to jde skloubit. Předpokladem k bezbolestnému fungování je ale bezmezná láska - jinak by to člověk nedal :)

To chci / Stylově, barevně a hřejivě

Jak přichází zima (podle mě teda už přišla, ale kalendářově zatím nic moc), začínám uskladňovat podzimní věci a na povrch vytahuju ty zimní. V tuto chvíli je pro mě klíčová bunda - potřebuju mít v teple prsa a trpím na bolesti v krku, takže horní polovinu těla si hýčkám nejvíc :) Zatím nejlepší bunda/kabát je péřovka značky Esprit. Je jednoduchá, není nijak naducaná, tak v ní nevypadám jak michelin, má odepínací kapuci a je dlouhá těsně nad kolena. Nikdy mi v ničem nebylo pořádně teplo, ač jsem vrstvila, jak jsem chtěla, než mi ježíšek nadělil tuto božskou záležitost. Pokud nejsou extrémní mrazy, stačí mi pod ni tričko. Mám ji dva roky, stála teda slušný peníz, ale stojí za to.

O víkendu jsem zabrousila na stránky eshopu Esprit a zjistila jsem, že mají taky nádhernou dětskou kolekci, v kamenném obchodě jsem ji nikdy nijak neregistrovala. Jaký outfit bych pro moje dvě děti z fleku pořídila? Fakt se tady kochám už děsně dlouho...

Jakub je úplně prťavé miminko, frčíme proto zásadně na bavlně a pohodlnosti. Rifle mi přijdou pro miminko zbytečné a oproti nějakým tepláčkům nepohodlné. Stejně tak nedám dopustit na bodíčka, Klára snad svoje první triko na sebe oblékla až v roce. Nemůžu u svých dětí vidět holá záda. Pro ty nejmenší jsou nejlepší ta zavinovací, žádné přetahování přes hlavu. A to stejné pyžama. Jednoznačně doporučuju overaly, lepší jsou ty s ťapkami, ale přinejhorším se dají na noc ponožky.

S Klárou už je to jiná, zhruba v roce a půl se z ní stala parádnice, oblečení má ráda, ráda si jej vybírá, zkouší a dívá se na sebe do zrcadla. Většinu času i tak tráví v legínách nebo harémkách, body nebo triku. I u ní dávám přednost bavlně, nejenom kvůli tomu, že má sklony k atopickému ekzému. V každé velikosti má vždycky jedny rifle, vybírám ale nějaké měkké a pohodlné, a pak taky nějaké šaty, ať je léto nebo zima.

1. měsíc s Jakubem

Dnes je Jakubovi měsíc. 1. měsíc s druhým miminkem je úspěšně za námi. Rozhodně byl náročný. Hlavně to bylo o sžívání se doma ve čtyřech, o hledání společných rytmů, o vzpomínání, o obrovské koordinaci a dělbě práce mezi mnou a Chlupáčem.

V porodnici se zdálo, že to bude s Jakubem o trošku jednodušší než s Klárou, víc a líp spal a taky líp pil. Ani jeden příkrm v podobě Nutrilonu přes stříkačku. Zatím žádný bojkot kojení. Zhruba po týdnu doma jsme zjistili, že ty děti budeme mít dost podobné a že asi nikdy nebudeme rodiči extra pohodového dítěte. I Jakub totiž pláče :) Často je u nás tedy pěknej cirkus!

Paradoxně nejlíp to snáší Klárka. To, čeho jsem se nejvíc bála, totiž to, jak bude Klárka vnímat novou rodinnou konstelaci, se ukázalo jako ta nejpřirozenější věc na světě. Klára Kubu miluje od první chvíle, je neskutečně trpělivá a opatrná. Pořád ho pusinkuje, objímá. A já jsem za to neskonale vděčná. Věřím, že Jakub jí to brzo oplatí.

Spánek je zatím nic moc. To se budeme asi ještě muset naučit. Většinou spává v mé posteli, kde usíná při kojení (to jsem u Klárky ze začátku vůbec neznala), když ho chci přesunout do postýlky, tak jsem málokdy úspěšná. Posledních pár nocí spí velice neklidně, pořád vrčí, tlačí, prdí a já nespím :) Nechce moc dudlíky (na jednu stranu super, na druhou stranu vím, že by to byla částečná úleva, kdyby mohl dostat něco na uklidnění kromě prsa), zatím vede Suavinex latexový, který si tak dvakrát denně pocucá. Večer usíná až kolem 10, ráno vstává kolem 8. Přes den má pár kratších spánků a jeden dlouhý po poledni (3 hodiny - hurá). Nejhezčí moment z celého dne je, když se ráno všichni 3 (o víkendu všichni 4) sejdeme v naší velké posteli.

Při usínání se často usmívá, dnes se na mě poprvé usmál vědomě, když jsme si hráli. Pláče pořád dost, tečou mu slzy, trápí ho bříško, rád se chová, nebo se u mě choulí na bříšku. Už dokáže zafixovat pohled na hračku nad obličejem, černobílé pandí chrastítko Lamaze opravdu funguje. Otáčí hlavičku za zvukem, zajímá a uklidňuje ho hrací kolotoč nad postýlkou. Ve vzpřímené poloze udrží hlavičku, koníky zatím nepase, ale na břichu se mu líbí a hlavu otočí ze strany na stranu. Vyplazuje jazyk a v dobrém rozpoložení vydává broukavé zvuky.

Máme za sebou první rýmu, první focení, první poradnu u doktora, první kontrolu kyčlí a první Chlupáčovu služebku (povolala jsem si ale raději babičku na výpomoc - jeden člověk navíc je fakt poznat).

Šestinedělí je teda skoro za námi a i já se pomalu dostávám do formy. Poporodní rána mě přestala bolet asi po 14 dnech, pořád teda tupě bolí a asi ještě nějakou dobu bude, ale už to není nijak omezující. Kila, co jsem v těhotenství nabrala, jsou dolů, obleču se do svých původních riflí, jen mi pořád zůstává malé bříško, na tom musím ještě hodně zapracovat. Strašně to flákám, měla bych cvičit, ale vůbec na to nemám sílu.

Být čtyři je bezva, dítě navíc nám sluší a věřím, že za chvíli nám to bude klapat už na 100%.

Začínám nosit v šátku

Ještě před dvěma roky by pro mě bylo nemyslitelné, že tento příspěvek budu vůbec psát. Všechno je tak relativní :) Nepovažovala jsem se za nosící typ, líbila se mi představa krásně spinkajícího miminka v našem hezkém kočárku, na ženy omotané barevným dlouhým šátkem jsem se dívala s rezervou a pochybovala jsem o pohodlnosti pro dítě uvnitř toho kila bavlny. A jak říkal Chlupáč, zas tak "přírodní" nejsme. Takže jsme Klárku nenosili. Teda nosili, ale v rukou. A hodinu před každým spaním jsme skákali na balónu jak diví. Měli jsme to štěstí, že Klára od mala milovala kočárek. Ale! Dva roky utekly jako voda, ke Klárce nám přibyl ještě Jakub a už v těhotenství jsem si byla jistá, že si něco na nošení musím pořídit, protože věkový rozdíl 2 roky je přinejmenším "náročný".

Na bazárku asi ve 3. měsíci těhotenství jsem si koupila multifunkční nosítko od Lodgera. Říkala jsem si, že tato značka mě nemůže zklamat a recenze byly příznivé. Když jsem si do něj poprvé dala Jakuba, nemohla jsem ho chvíli najít, až když jsem uslyšela chrochtavé zvuky, věděla jsem, že kamsi dovnitř zapadl. Tudy cesta nevede a Lodger poprvé zklamal. Možná byl na to ještě malý a s větším dítětem by to bylo lepší, ale zase vyšší váha = větší bolest při zatížení jen jednoho ramene.

Začala jsem googlit, hledat informace k šátkům, jaký je nejlepší na začátek, jak dlouhý, jaký materiál, zanošený versus nezanošený, léto versus zima. Milion variant. Vyšlo mi, že mi stačí šátek kolem 4 metrů dlouhý, z čisté bavlny. Měla jsem v plánu navštívit podpůrnou skupinku, kde by mi určitě poradili. Nechtělo se mi pročítat tisíce diskuzí na modrém koníku. Do oka mi padl šátek Mum's Era Birds Capri. Tak jsem se dostala do kontaktu s Katkou z Kontaktního světa, která se mnou všechno ochotně probrala a tento šátek mi doporučila. Nakonec i z tohoto sešlo, ale myslím, že se sem ještě vrátím :)

A pak jsem potkala kamarádku, o které vím, že úspěšně odnosila své dvě dcery. Povídaly jsme si o šátcích a ona mi jednohlasně doporučila na začátek elastický šátek Hoppediz. Nespornou výhodou elastiku je jednodušší manipulace pro amatéra, jako jsem já. Líp se váže, nemusí se zanášet, dítě se do něj jednodušeji vkládá, natáhne se jak tričko a krásně miminko obepne. Ideální pro malé prcošky a já původně Jakuba stejně chtěla nosit jen v prvních kritických měsících. Příjemná je i cena. Nijak moc jsem neváhala a šátek si koupila v olivové barvě.

Vázání jsem se doma učila podle foto návodu u šátku a videí na youtube. Teoreticky jsem to měla zmáknuté, i s panenkou mi to šlo, s Jakubem jsem měla pořád strach, jestli to dělám dobře. Tak jsem si raději našla lektorku na vázání šátků a domluvila si s ní individuální zaškolení do tajů šátkování :) Míša Topinková byla naprosto skvělá. Pod jejím dohledem jsem vypilovala kříž s kapsou uvnitř a myslím, že nic jiného nepotřebuju. Když jsem si poprvé Jakuba správně do šátku navázala, cítila jsem se dojatá. Vím, že to zní dost divně, ale přišlo mi až neskutečně krásné, že Jakub se hned zavrtal do mého hrudníku a ve vteřině usnul. Spal klidně asi dvě hodiny a já měla volné ruce. Nádhera. Večer doma jsem se předváděla Chlupáčovi a i on uznal, že i přesto, že je to trochu alternativní, mi to s šátkem sluší :)

S Míšou jsem se ještě pobavila o zimní výbavě pro nošence, musím pořídit pár nezbytností, o tom, co a kde jsem pořídila, někdy příště.

Už teď vím, že si za pár měsíců pořídím i pevný šátek, uvidíme, zda se nakonec vrátím k Mum's Era, který se mi opravdu líbí. Jaké máte zkušenosti s pevnými šátky vy? Jaký byste mi doporučili?