Ještě nejsme ani v půlce prázdnin a proto mám pro vás tip na dokonalé letní čtení pro děti. Příběh plný obyčejných dětských dobrodružství a malých nenápadných poselství. Kniha Kubíkova cesta z nakladatelství Host (2021) je vhodná i pro samostatné (už trošku zdatnější) čtenáře, ideální je ale podle mě ke společnému večernímu předčítání. Baví malé i velké, kluky i holky. Za mě je to jedna z nejpovedenějších dětských knih posledních let. Teď myslím z těch "příběhových". My jsme si ji nadělili na dovolenou a čtení s baterkou ve stanu tomu všemu dodalo punc dokonalosti.
Asi vás napadne paralela s Honzíkovou cestou, knihou našeho dětství, vlastně i knihou dětství našich rodičů. I v moderním "Kubíkově" pojetí jede kluk na prázdniny za babičkou a dědou. Jenže Kubík nejede na venkov, jede do města a týden bez mámy a táty stráví mezi paneláky. Někomu to může připadat divné, co za dobrodružství se může odehrát mezi bytovkami. Nenechte se zmást. Já, dítě z vesnice, jsem jezdila na prázdniny do města, a právě běhání mezi domy, prozkoumávání obřích sklepů a kotelen, hraní si na kovových klepačích mi vždycky přišlo naprosto kouzelné. Ráda na tyto dny vzpomínám.
Sedmiletý Kubík žije s mámou a tátou v moderním domě, má všechno. Jen je docela opuštěný. Rodiče žijí své rychlé životy prosycené technikou a prací a Kubík se už první den prázdnin nudí. Ze splínu ho vytrhne email od babičky, jestli by Kubík nepřijel za ní a dědou na prázdniny. A tak se radostně vydává na cestu, ze sterilního prostředí vstříc zážitkům skutečného světa. Kubík u prarodičů zakouší reálný život, dostává jistou svobodu, i když ohraničenou pravidly, získává tolik potřebnou sebedůvěru, stává se samostatnějším a odvážnějším. Seznamuje se s partou místních dětí, které ho berou do party. I mezi kamarády však panují spory a rivalita, které však k tomuto období neodmyslitelně patří.
Kniha mě dostala svou opravdovostí a otevřeností. Není načančaná, nijak umělecky laděná, je prostě taková, jaké by mělo být každé dětství - upřímná, veselá a dobrodružná. Miluju, jak autor Jakub Špičák vykreslil prarodiče. Žádné pohádkové stereotypy, právě naopak. Babička s dědou postavili Kubíka před mnoho úkolů a zkoušek, zapojili ho do domácích povinností, ukázali mu, co obnáší jejich zaměstnání, vložili důvěru do jeho osamostatnění, nedrželi ho zkrátka.
Dvacet dva kapitol utíká jako voda, text je psaný živým nenáročným jazykem. Knihu doplňují výrazové ilustrace Petry Lukovicsové, jež vyzdvihují vždy klíčovou událost dané kapitoly.
Kniha Kubíkova cesta by vám doma neměla chybět, pokud máte v oblibě tyto všední příběhy ze života. Je to kniha nadčasová, ke které se budeme doma s láskou vracet.
-
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Žádné komentáře:
Okomentovat