Knižní výzva / Jako zabít ptáčka

Titul: Jako zabít ptáčka (To Kill a Mockingbird)

Autor: Harper Lee

Nakladatelství: Mladá Fronta

Rok prvního vydání originálu: 1960

Počet stran: 280

Anotace

Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí.

Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka.

Recenze

Dva svérázní sourozenci Jem a Čipera prožívají rádoby bezstarostné dospívání sice bez matky, zato s moudrým a váženým otcem, advokátem Atikem. Ten se o výchovu dělí s černošskou služebnou Kalpurnií, ke které chovají rodinnou úctu. Krom běžných dětských vylomenin a každodenních radostí i starostí, Jem s Čiperou rádi pokoušejí záhadného souseda s přezdívkou Bubu Radley. Děj nabere rychlý spád, když se ve městečku odehraje zločin. Mladý černoch měl údajně znásilnit bílou dívku. Spravedlivý Atikus bere obhajobu Toma do svých rukou a stává se tak terčem nepochopení a nenávisti v rasově nevyvážené společnosti. Vše vyvrcholí ve velké finále s překvapivým závěrečným hrdinou.

Jako zabít ptáčka mi v dospívání uniklo. Nicméně jsem ráda, že jsem si tuto knihu vzala do ruky až v dospělosti, protože jako dítě bych nejspíš nepochopila vše, co bylo psáno mezi řádky. Ač je tato kniha často řazena do literatury young adult (patrně díky dětským hrdinům), nemá smysl, aby ji četlo dítě. Je to těžká kniha a ne všichni jsme v dětství tak zralí, jako byli Jem s Čiperou. Každopádně je to jeden z nejhodnotnějších a nejsilnějších příběhů, které jsem měla tu čest číst.

Rasová nerovnost a předsudky obecně mě zasahují. Osobně beru jakoukoliv křivdu a nespravedlnost těžce, jsem taková povaha. Být černochem v Americe 30. let 20. století bylo bezpochyby těžké. Proto mě vlastně ani neudivilo celé to bezpráví a bezmoc. Ani související násilnosti a nenávist. I tak je strašně přínosné si to všechno oživit a uvědomit si, že respekt jeden k druhému je ten nejkomplikovanější úkol, který si celý život na bedrech neseme.

Příběh je vyprávěn dětskýma očima, což je jako svěží vánek v té dusné atmosféře. Čistá dětská duše se dostává do prvních vážných střetů s realitou a přemýšlí nad souvislostmi. Snaží se všemu nestranně porozumět, snaží se hledat svoji cestu, jak tím vším prokličkovat bez šrámů na duši.

I když je kniha už dáma v letech, je nesmrtelná. Pořád má co říct a doufám, že to všechno řekne i mým dětem, klidně i mým vnoučatům. Miluju nadčasové rozhovory Atika se svými dětmi, jeho pohled na svět, jeho přístup k výchově, k lidské odlišnosti a rovnosti. Propracované dialogy, dokonale popsané charaktery všech postav, historické konsekvence i detaily prostředí, silné téma, to všechno dělá z knihy Jako zabít ptáčka nezapomenutelný zážitek, který byste si neměli nechat ujít.

P.S. já se chystám i na filmové zpracování s Gregory Peckem, jen potřebuju trošku odstup... Co vy, kniha nebo film? Oboje? Nic?