Příroda je naše hřiště. Dobrodružství čeká venku - v lese, v křoví, u potůčku nebo třeba v dolíku. Nebo raději rovnou v Ďolíku. Ďolík je název nové severské knihy pro děti, která vyšla na sklonku loňského roku v nakladatelství Host. Tento bilderbuch je skvostný, štiplavý, bolestně a dokonale pravdivý. Autorkou je Švédka Emma AdBågeová, stojí jak za textem tak za ilustracemi, které jsou tak syrové, že se vám rozhodně vryjí do paměti.
Za jednou švédskou školou je magické místo. Magické pro děti. Mnohem míň magické pro dospělé, pedagogům je vyloženě proti srsti. Místo je to divoké, neuhlazené, plné nástrah a nebezpečí. A také je to místo plné výzev, dobrodružství a možností svobodné hry. Děti Ďolík milují, dospělí ho nenávidí. Nemůže dojít ke shodě, proto dospěláci vyřeší problém po svém. Naštěstí děti jsou úžasná stvoření a nenechají si své každodenní radosti vzít!
Minimalisticky a přitom velkolepě ilustrovaná kniha se stručným dějem a jasným poselstvím je jako stvořená pro generaci dnešních rodičů. Všichni se v ní najdeme, jen někteří z nás se vidí na straně dětí a ti druzí se připojí ke strnulým pedagogickým barikádám. Ne všichni jsme totiž ochotni podstoupit jistou míru rizika a dát dětem svobodu k jejich přírodním hrám. Ne všichni jsme schopni vystoupit ze své komfortní zóny a vyslat dítě za dobrodružstvím. Za dobrodružstvím, ve kterém je špína, někdy chlad, někdy dokonce vlhko, často jsou tam výšky a semtam odřené koleno. Samozřejmě je to kniha i pro děti :)
Moc moc děkuju autorce, že přišla s takovým příběhem. Je tak moc ze života, až mě mrazí. Mám totiž srovnání z naší praxe - Montessori školka, kde je opravdu příroda jedno nekončící hřiště, a státní základka, kde se venku sice sportuje a prochází, rozhodně se ale nechodí ven za deště, nešlape se mimo chodník a v žádném případě se nesahá na bláto. Klárka si na vlastní kůži zakouší ten hořký předěl, naštěstí má ale ještě nás. A my ji v tom nenecháme...
Naše děti si naštěstí umí (a díkybohu chtějí a víceméně i můžou) hrát venku svobodně. Museli jsme v sobě mnohé zakořeněné překousnout a necháváme je kutat v hlíně, lézt po stromech, šplhat do kopce i válet sudy z kopce, houpat se na větvích, stavět bunkry v houští s trny i mokré domečky pro lesní skřítky.
Ďolík je super kniha, která zabaví a potěší celou rodinu. Kéž bude jednou za každou školou nějaký ten Ďolík, nebo aspoň Vršek. A naše děti (nebo aspoň naši vnučky a vnuci) si budou moct hrát svobodně. Prosím, nechejme je!
-
Za recenzní výtisk děkuju nakladatelství Host.
Žádné komentáře:
Okomentovat