pátek 16. listopadu 2018

Matěj / 1. měsíc s třeťátkem

Očekávání. Očekávání jsou velmi nebezpečná záležitost. Tolik lidí mi během těhotenství říkalo: "Třetí dítě. To půjde samo. Všechno přece umíš.". Ha. Popravdě jsem na to trochu spoléhala, nebyla jsem z nové rodinné konstelace nijak nervózní, očekávala jsem, že třeťátko nějak vycítí, že musí být spokojeným miminkem, aby nám to všechno ulehčilo. A ejhle, zasáhlo mě to takovou silou jako nezkušenou prvorodičku. Stejně jako na mě padla velká vlna něhy, citu a nové lásky, padla na mě i lehká zoufalost.


Ze začátku idylická klasika. Když jsme Matěje přivezli z porodnice, Chlupáč povídá: "On je nějakej klidnej. A ten pláč - to je jen takový kňourání, že?". Se chlapeček jen rozkoukával. Teď v necelých šesti týdnech jeho pláč dokáže solidně vyplnit byt a troufám si říct, že i patro pod a nad námi.
 
Brečí. Brečí hodně. Nejvíc večer, ale dokáže si to hezky rozprostřít i během dne. Někdy řve i v noci. Zdánlivě bez důvodu, i když samozřejmě víme, že to tak není. Když se mě někdo zeptá, jestli prdíky (to slovo mimochodem nesnáším), krčím rameny. V tu chvíli si asi oni klepou na čelo, jaktože to nepoznám. Já to nikdy nepoznala. Já nevím, jestli pláče kvůli břichu, kvůli dynamickému vývoji nervové soustavy, kvůli zpracovávání zážitků, nebo kvůli erupcím na slunku. Kroutí se, ale taky bych se asi kroutila, kdybych tak moc brečela. Kojící čaje piju po litrech, žeru vzduch.

 
Ve 14 dnech šel poprvé do šátku Loktu She. Vázání šlo krásně, vzpomněla jsem si i bez nějakého studování návodu. Jenže. Mé nespokojené miminko plakalo i tady. Což jsem si vůbec nepřipouštěla. Kolik dětí je v šátku nespokojených? Brečel asi prvních deset minut, pak usnul a spal dvě hodiny. Tenhle stav víceméně přetrvává doteď. Většinou ze začátku pláče. Někdy to nedám a po čtvrt hodině ho pustím na svobodu. Jen asi 5x se mi podařilo navázat spokojeného Matěje, uspat spokojeného Matěje a vyndat spokojeného Matěje. Vydedukovala jsem (a je to tak i podle lektorky vázání šátků a laktační poradkyně Míši Topinkové), že chce prso. Tak jsem nakoupila kojící trička a asi to zkusím. Šátek je totiž moje záchrana a jsem odhodlaná nosit od rána do večera, protože jinak vůbec nic neudělám.

 
Na kontrole ve 14 dnech měl váhu lehce přes čtyři kila a byl pochválen, že je chlapák. Aby ne, když furt pije, že ano. Prsapán. Už hodně udrží hlavičku, rozhlíží se, otáčí se ze zad na bok. Na bříško ho zatím moc nedáváme.
 
Zhruba ve 4 týdnech přišel první opatrný úsměv. Od té doby se směje, když je v pohodě. Takže ne moc často :) Je to takový křivý, velký úsměv, ve kterém nepoznávám ani jedno z dětí. Dolíčky nemá. Sem tam se mu už zadaří nějaký hýkavý zvuk. Vlásky spíš světlé a oči modré. Jedna z prvních Klářiných vět, když za námi přišla do porodnice, byla: "Takže bude další holka modrooká?". No asi jo. 
 
Prohlížíme černobílé leporelo, zkoušíme dudlíky (zatím nic moc), zpíváme (aktuální hity jsou Černé oči jděte spát a Row, row, row your boat). Nosíme. Chováme. Rozptylujeme. Posíláme za ním děti, které už teď pozoruje s velkou láskou.

 
Klárka s Kubíkem ho doma přijali velice dobře, vztah vypadá zatím zdravě. Sami od sebe za ním chodí, mazlí se s ním, povídají mu nějaký blbosti a zpívají. Na Jakuba občas dolehne stesk po mámě, celý jeden rok mě měl víceméně pro sebe. Ale myslím, že jsme na dobré cestě.
 
Je to hodně náročné období, kdy jsem ráda, že stihnu základní hygienické návyky. Zpětně nechápu, z čeho jsem byla tak vyřízená, když se narodila Klára. Jedno dítě? Válet se v posteli a poslouchat jednu audioknihu za druhou, čučet při kojení na Přátele a podnikat dlouhé tiché procházky s kočárkem a kapučínem v ruce. Pokud se miminko nemusí skloubit se zájmy dalších členů klanu, zdá se to všechno pekelně jednoduché, že :)

8 komentářů:

  1. Taky jsme měli hodne uplakane miminko. A kromě jiného za to mohly i ty prdiky. Manžel je pediatr takže to poznal poklepem na brisko, dvěma prsty pres hřbet druhé ruky, znělo to dute. Když jsme ji tzv. odpustili, brisko se hodne zmenšilo i opticky. Jedinou pomoci pro ni každy vecer byla rektální rourka. Jestli jste ji jeste nezkousela, tak určitě poradi v lékárně, nebo rada popisu- mam bohaté zkušenosti �� delali jsme to jen 1x vecer, pred nočním spanim, aby si na rourku nezvykla. Držte se! Klára

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kláro, někdy bych taky chtěla doma mít pediatra :) V mnohém to musí být uklidňující. Při kontrole v šestinedělí mi doktor potvrdil, že má Matěj nejspíš opravdu problém s meteorismem. Ale bůhví. Rourku jsme párkrát zkoušeli u Klárky, ale po pravdě se mi do toho moc nechce... Teď děláme spoustu změn a opatření a zdá se mi, že pomáhá jen čas. Díky! J.

      Smazat
  2. Vecer, kdy zvladnu umyt telo, zuby, naveceret se = mala oslava. Po porodu druhe to byvalo tak 2x tydne.
    Ja taky nikdy nepoznala, proc place, ale dr.nas poslala na ultrazvuk a ten potvrdil meteorismus (to je pojem, hm). Preslo to postupne, ale trvalo to opravdu dlouho (4,5 mesice). Pred narozenim druhe jsem si prala, at je dite zdrave a nema koliku. Splnilo se a sileny plac se domem casto nerozlehal. Presto jsme prvni tri mesice jeli v nouzovem rezimu, pak cca 3 tydny oddechova pauza. Dalsi tri mesice jsme stravili cvicenim a dohanenim opozdene motoriky. Poslednich 14 dni jsem mela cas precist si dve knihy (ja knihomol).

    Drzim vam palce, aby to rychle preslo a zivot se vratil do klidnejsich koleji. Mit dite je moc krasne, ale me se zda, ze pekne tezke.

    Oproti prvni je pro me jednodussi to, ze vim, ze to prejde. A ze jsem schopna prezit i s absenci spanku. A vy jste to zvladla uz 2x, potreti to date se cti tez!

    Martina

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Martino, díky, i náš doktor si myslí, že meteorismus. Zkoušíme různá opatření, ale že by nějaká výrazná změna, to se mi nezdá. Někdy líp, jindy hůř. Vysadila jsem sobě mléčné výrobky, jemu Vigantol, víc se hlídám, ale myslím, že pomůže jen čas. A přesně jak říkáte, je fajn ze zkušenosti vědět, že to přejde a zbydou jen ty hezké vzpomínky ♥

      Smazat
  3. Jani, rozumim az moc dobre. Kluky mam dva, ale bezproblemove miminko jsem si neuzila :-) Starsi se narodil predcasne apredcasne a ja byla stresovana neustalym buzenim monitoru pri vypadcich dechu,cvicenim vojty a ze neji,neotaci hlavu,nepase, neleze, nechodi... :-) Mladsi zase rval, prorval prvni rok. Nosila jsem, kojila jsem, poslouchala spousty dobrych rad, alezadna z babicek nechtela sama na dve dve h mahky s kocarkem, ze bych se prospala, jen mi cpaly nevyzadane rady. Manzel se na prvni rok prestehoval do obyvaku... Zpetne to hodnotime asi jako alergii na vejce, hovezi, hrasek a jine ootraviny, co mu pak vyslyjako alergie. Uz ma ma vic nez dva, takse to da. Ale vim,jak zoufazoufale se muze maminka i pres spoustu lasky k dětem citit. Hodne sil, bude lip. :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani, já si cvičení Vojtovky nedovedu vůbec s miminky představit. Jak to musí být náročné, stresující a ubíjející. Bohužel někdy nutné. Takže bolavé bříško se zdá být tím menším problémem, který většinou zmizí sám. Snad to bude i u nás a snad to bude dřív než za rok :)

      Smazat
  4. Jani, zkoušela jste u toho šátkování, když malý pláče, chodit? Mně to pomohlo u obou holek...
    A na to bříško pomohly kapičky Biogaia a večer nebo v noci teploměr do zadečku (místo rektální rourky), může je tam tlačit hovínko, které ještě neumí sami vytlačit, pak to jde ven a je klid, naučili mě to v porodnici :) Držte se.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, lítám po bytě jako blázen :) Houpu, chodím, pumpuju v kolenech, jak šílená. Nevím, kolika procentům dětí se v šátku nelíbí, ale modlím se za nás, aby si zvykl, já ten šátek prostě potřebuju, abych mohla fungovat. Biogaiu jsme taky nasadili a do rourky/teploměru se mi moc nechce - s Klárkou jsme občas praktikovali... Díky ♥

      Smazat