Knižní výzva | Z popela

Titul: Z popela (Överlevarna)

Autor: Alex Schulman

Nakladatelství: Host

Rok prvního vydání originálu: 2018

Počet stran: 246

Anotace

Tři bratři se vracejí na rodinnou chatu u jezera, kam se dvacet let žádný z nich neodvážil. Přivážejí s sebou urnu s popelem a chystají se tu splnit matčino nečekané poslední přání.

Společná cesta je však provede nejen důvěrně známou krajinou, ale také časem. Náhle jsou z nich opět chlapci s opálenýma nohama a dychtivýma očima, soupeřící o otcovu přízeň a matčinu vrtkavou lásku, kteří mají na světě jen jeden druhého a možná také vůbec nikoho. Nyní tu stojí jako dospělí muži, navzájem si tak cizí, a přesto nerozlučně spoutaní okovy minulosti. Osudné místo nemilosrdně vytahuje na povrch pečlivě pohřbené vzpomínky a hořkost, která mezi bratry znovu vráží klín. Jak dokáže domov prosáklý nejistotou poznamenat dětskou duši? A co se doopravdy stalo onoho léta, kdy se všechno rozpadlo na kusy?

Recenze

Benjamin spolu s bratry Nilsem a Pierrem jedou rozprášit popel náhle zesnulé matky na chatu uprostřed švédských lesů. Po dvaceti letech se vrací na místo, které jako děti znaly jako své boty, a které je už dávno rozervalo na kousky. Vzpomínky se vrací nemilosrdně a věci, které měly zůstat pohřbené někde hluboko, vyplouvají na drsný povrch životem raněných dospělých bratrů. Možná je však odhalená tajemství vyléčí...

Modlila jsem se za bratry od první chvíle. Protože už od první stránky mi bylo jasné, že to bude bolestivé, srdceryvné a ponuré. Autor Alex Schulman prostě v sobě má toho patřičného severského ducha a atmosféru příběhu vykreslil až nebezpečně věrohodně. Já tam s nimi celou dobu byla - topila jsem se v jezeře, pikala za nějakou blbost ve sklepě, bloudila jsem v lese, krčila jsem se před matčinou zlostnou náladou...

Živé prostředí panenské švédské divočiny mám stále před očima, vidím i matku s otcem, dvě zbloudilé duše holdující na břehu jezera alkoholu, poznávám Benjamina, Nilse i Pierra. Jsou mi blízcí, rozumím jim, cítím s nimi. Vidím slabého otce i dominantní matku, která bere mateřskou lásku jako soutěž. V téhle jasné uvěřitelnosti vidím největší přednost celého románu.

Unikátní je však i forma. Kapitoly z minulosti se střídají s výjevy ze současnosti, která je navíc popisována retrospektivně, což se mi moc líbilo. Vše začíná na konci. A to je vlastně ta hlavní myšlenka. Snad bratři na konci toho všeho duševního zmatku najdou svůj nový začátek. Já jim to teda "z popela" přeju...

-

Za recenzní výtisk děkuju nakladatelství Host.