čtvrtek 2. října 2014

Jak jsme začali milovat dýně

Možná je to ostuda, ale až letos (ve svých jednatřiceti) jsem poprvé ochutnala dýni. Zdá se vám to nemožné? Mně už teď taky... Nechápu, jak jsem se od takové dobroty mohla držet tak dlouho. Poprvé jsem ji navíc koupila v létě kvůli Klárce, měli bio, tak jsem si řekla, že to zkusíme. Klára ji od té doby miluje ve všech podobách a já začala hledat všechny možné recepty na Hokaido, máslovou i špagetovou dýni. Rozhodně u nás ale vede dýňová polévka od Chez Lucie, kterou asi nikdy nevyměníme za jinou...

Co je potřeba?
Dýně Hokkaidó
50g másla
1 střední cibule

3 stroužky česneku
1l zeleninového vývaru
2 bobkové listy
1/4 lžičky muškátového oříšku
15 ml citrónové šťávy
200g smetany nebo šlehačky
Sůl a pepř

Zakysaná smetana
Krutonky nebo bagetka

Postup:
Dýni omyjeme, rozpůlíme (zavolejte si na to raději muže), vydlabeme lžící semínka a nakrájíme na kostky (Hokkaidó neloupeme). Na másle necháme zesklovatět najemno nakrájenou cibulku, přidáme prolisovaný česnek a dýni. Chvíli restujeme. Po chvíli přilejeme vývar, citronovou šťávu, bobkový list, muškátový oříšek, sůl a pepř dle chuti. Vaříme pod pokličkou do změknutí (cca 30 minut). Stáhneme, vyndáme bobkové listy a rozmixujeme tyčovým mixérem. Poté do krémové polévky vlijeme smetanu a trochu prohřejeme. K samotnému podávání se nejlépe hodí krutonky nebo opečená bagetka a zakysaná smetana.

pondělí 15. září 2014

Klárka slaví první narozeniny

Je až k neuvěření, jak ten rok utekl! Ještě před rokem jsem měla velké břicho a ještě větší očekávání. V bříšku totiž byla schovaná Fazůlka, neměli jsme tucha, jestli budeme mít holčičku nebo chlapečka. Většina lidí tipovala kluka. A vidíte, je to Klárka a má už 1 rok. Rozhodli jsme se pro menší oslavu, nic velkého ani oficiálního, ještě z toho stejně nemá rozum. Už měsíc dopředu jsem hledala recept na nějaký zdravý narozeninový dort, tímto díky Madame Coquette za parádní "neškodný" dortík z tvarohu, banánů a jahod. Byl to opravdický smash cake, naše odhodlání nechat Kláru se v něm patlat nebralo mezí :) Klára byla vykulená, největší úspěch měla samozřejmě svíčka na dortu, jak jinak. Dort ji v konečném důsledku moc nenadchl, takže jsme ho s Chlupáčem dojídali ještě pěkných pár dní. Z dárečků měla naopak velkou radost, se zájmem okukovala Yookidoo kouzelný kohoutek, ukazovala nám nové knížky a prohlížela si velké měkké "lego" kostky. Příští rok už oslavu pojmeme ve větší parádě, balónky, konfety a podobné radosti. Všechno nejlepší, Klárinko!




úterý 17. prosince 2013

Vzpomínky na těhotenství

V momentě, kdy jsme s mužem dospěli k rozhodnutí, že jsme připraveni na dítě, a když dítě dospělo k názoru, že je připravené přijít mezi nás, rozhodla jsem se, že budu dokonalou moderní matkou. Yummy mummy. Těhotenství jsem pojala hrdinsky, první tři měsíce jsem ještě s kolegy dělala zimní výběhy, jógu jsem cvičila ještě pět dní před termínem porodu, snažila jsem se chodit všude pěšky. Na porod a mateřství jsem se připravovala ryze odborně, vyhýbala jsem se modrým koníkům, diskuzím na emiminu, ze slov těhulka a mimísek se mi zvedal žaludek (to ostatně platí pořád). První tři měsíce mi bylo zle (ikdyž muž říká, že přeháním), zhubla jsem pár kilo, všechno mi strašně smrdělo, když na ulici někdo kouřil, přecházela jsem na opačnou stranu silnice. Zázvorová lízátka nepomáhala, chutnala mi jen tzv. nemocniční strava (všechno neslané, nemastné, nekořeněné), kyselé pomeranče a občas jsem si dávala colu po lžičkách. S mužem jsme se rozhodli, že chceme překvapení, a na pohlaví miminka si počkáme až do porodu. Miminko dostalo krycí jméno Fazůlka (podle první podoby na ultrazvuku). V únoru jsme jeli do Rakouska na hory, všichni lyžovali a já si dopřávala skvělé mrazivé a slunečné procházky po kopcích. Po prvním trimestru mi už bylo lépe, cítila jsem se skvěle, nijak jsem stále nepřibrala, jen se mi hezky tvarovalo bříško. V květnu jsme si užili skvělý road trip po Sardinii a Korsice a zařekli jsme se, že sem někdy musíme vzít i Fazůlku. V červenci jsme strávili víkend v Budapešti, užili jsme si tam třicítky i velkou gay parade. V srpnu jsem se se slzou v oku rozloučila  se zaměstnáním a odešla na mateřskou, chodila na předporodní přípravu, navštěvovala různé semináře a stále cvičila jógu. Termín se blížil a začala jsem to fakt cítit. A myslím, že až tehdy jsem si začala opravdu uvědomovat, že za chvilku budeme tři. Termín jsem měla stanovený na 16.9.2013, ale už v pátek 13. jsem věděla, že Fazůlka do pondělí nevydrží :)




sobota 7. prosince 2013

Začínám blogovat

Není to tak úplně pravda. Blog jsem si na blogspotu založila už před pár lety s úmyslem plnit ho tím, co jsem kdy napsala. V jedné ze svých prací (no vlastně ve dvou) jsem byla "šéfredaktorkou" firemního časopisu, psala jsem fejetony, editorialy a podobné věci. Tyto příspěvky jsem si z blogu ale stáhla a podívala se na blog úplně z jiného úhlu. Chci, aby tento blog byl deníček můj, mé rodiny, aby si Fazůlka (až jednou doroste) mohla počíst. Člověk totiž strašně rychle zapomíná a ty nejobyčejnější věci jsou ty nejkrásnější. Chci si je tedy takto uchovávat. Primárně je tedy určený pro nás, naše blízké, pokud na něj někdo narazí, třeba mu přijde taky fajn, řekne to své kamarádce, ta třeba své sestře a třeba se ze mě jednou stane opravdická blogerka :)