Černá Hora | Den druhý: Durmitor, Savin Kuk, sedlo Prevoj

První noc ve stanu v Durmitoru byla doslova zatěžkávací zkouškou. Fakt byla kosa a neměla jsem dobrý spánek. S každým dětským zamrčením jsem se složitě soukala ze své mumie, abych zastrkávala všemožné části dětských těl zpět do vyhřátých spacáků a pak se ještě složitěji soukala do mumie zpátky. Udržet malé dítě ve spacáku je podle mě nadlidský úkol. Každopádně děti byly ráno do růžova, zima jim prý nebyla, takže v konečném důsledku dobrý. Máme v plánu další noc tepelně vylepšit a doufáme v nějaký ten stupeň k dobru. Ráno v kempu je svěží, vaříme čaje a kávu, nastavujeme se sluníčku.

Dnešní hlavní cíl je hora Savin Kuk (2313 m n.m.), nicméně né úplně "po chlapácku" turisticky, ale paradoxně trošku adrenalinově lanovkou. Jak může být lanovka adrenalinová? Pche, to neznáte Savin Kuk :) Savin Kuk je jedním z nejznámějších vrcholů Durmitoru, zároveň tím z nejnavštěvovanějších, protože je tak snadno přístupný. Téměř až na vrchol vás totiž vyveze sedačková lanovka, respektive dvě sedačkové lanovky. Až budete nahoře, spadne vám brada. Na jedné straně Černé jezero a ostatní méně významná jezera v oblasti obklopené černými lesy, na druhé straně se vám otevře pohled na celý durmitorský masiv. A ten je vážně dechberoucí. Na štítech se i v červenci nacházejí zbytky sněhu.

Z Žabljaku je to k nástupnímu bodu lankovky (v 1519 m n.m.) pár kilometrů směrem na jih. V zimě tady funguje oblíbené lyžařské středisko. I v létě to sem turisty láká. Velké parkoviště, několik příjemných restaurací s venkovním i vnitřním posezením, velké dětské hřiště a nekonečný výběh pro děti. Za poplatek je tady možné navštívit i adrenalinový lanový park.

Nevzpomínám si na přesnou cenu za lanovku, ale vím, že zpáteční jízdenka byla ve srovnání se západní Evropou skutečně levná. Pokud tedy hledáte tip na nenáročný ale nezapomenutelný výlet v Durmitoru, Savin Kuk doporučuju. My jsme navíc měli celkem štěstí, že s námi nahoru zas tolik turistů nejelo a na vrcholku jsme si užili úžasné výhledy a klid.

Na sedačkovou dvojlanovku si moc dobře pamatuju už z roku 2017. Takový ve mě zanechala dojem. Klárka měla tenkrát necelé 4, Kubík necelé 2. Jeho jsem měla celou dobu v nosítku, jinak by nás na lanovku asi ani nepustili. Pamatuju si, že nás tenkrát někdo ve frontě na lístky varoval, že místní sedačka není úplně baby-friendly. A není ani pro slabé povahy. Tehdy jsem s Kubíkem zvládla jen tu první část lanovky, do mezistanice v 1907 metrech nad mořem. Vím, že tenkrát hodně foukalo, sedačka byla taková dost otevřená, no zkrátka mi to stačilo. Tou druhou sedačkou, která na první navazuje, jel v roce 2017 jen Chlupáč s Klárkou a já jsem odvracela pohled.

Teď jsme vyjeli všichni až nahoru. Trošku se mi chtělo plakat, ale dala jsem oba dva úseky. Jízda to pro mě nebyla příjemná. Děti samozřejmě bez problémů, ale rozhodně doporučuju jistit a jet s dospělým. Jedná se v obou případech o dvojsedačky - Chlupáč držel v náručí Matějka a vedle sebe měl jedno dítě. Já jela s tím druhým. První sedačka jede 11 minut, asi 1,5 kilometru, z 1519 m do 1907 m. Vede celkem vysoko, ale není moc prudká. Je to klasická starší dvojsedačka s bezpečnostní závorou před sebou. Většinou tady dost fouká vítr, pro místní provozovatele ale vždycky "no problem". Mějte na paměti, že se zde nastupuje a vystupuje fakt rychle, naštěstí místní borci s dětmi pomáhají - lanovka totiž v žádném případě kvůli nikomu nezpomaluje, jak to známe od nás. Šlapeme pár desítek metrů k další stanici lanovky - ta jde vidět už z dálky, adrenalin z ní přímo prýští. Zdá se mi úplně kolmá, zakouslá do skalní stěny. Navíc sedačky jsou staré dřevěné lavice, ze kterých mě mrazí. bezpečnostní závoru ale mají. Zvažuju, jestli to tentokrát dám. Ale kvůli dětem musím. A taky vlastně chci. Cesta druhou lanovkou je kratší - za 4 minuty ujedete 550 metrů (z 1894 m n.m. do 2212 m n.m.). Musím přiznat, že celou cestu dolů jsem měla zavřené oči. Děti jsem dost bavila. Svah uprostřed skalní prolákliny je tak prudký, že jsem měla pocit, že padáme dolů. Tolik k lanovkám, snad jsem vás neodradila. Pokud se necítíte, nebo si chcete máknout, můžete nahoru pěšky, cca 5 km jedním směrem.

Když vystoupíte ve 2212 metrech, bude vám zima. To už ale nejspíš bylo i na lanovce. Minete dřevěnou boudu, kde místní mimo jiné prodávají přírodní produkty - medy, šťávy a alkohol. Kousek za ní je vzácný pramen pitné vody, ke kterému se váže stará legenda. Lidé věří, že tato pramenitá voda jim dodá štěstí, zdraví a věčný pokoj duše.

Tady už jste téměř na vrcholu Savina Kuku, vystoupáte necelých 150 výškových metrů po bezpečné travnaté pěšině, děti samozřejmě musíte držet dál od srázů. Užijete si neskutečně působivé výhledy na celý Durmitor, na Crno jezero, na celý svět. Směrem na západ uvidíte červený bivak, který slouží jako bezpečné útočiště všem unaveným horalům, a taky malý ledovec Debeli Namet.

Když se dostatečně pokocháme, scházíme k lanovce, necháme se zase svézt a dole si dopřáváme kafé a zmrzlinu na roztřesená kolena. Děcka si užívají hřiště a my přemýšlíme, čím zakončíme pěkný i když celkem chladný den (na to, že je půlka července jsme vychytali podprůměrné teploty).

Rozhodneme, že projedeme část panoramatické cesty, která šikovně protíná Durmitor a která nabízí neuvěřitelné výhledy na celý národní park. Od lanovky Savin Kuk teda zamíříme do sedla Prevoj. Tady necháváme auto na malém parkovišti a chvíli se potouláme po travnatých svazích. Ze sedla Prevoj se dělají nejčastěji výstupy na nejvyšší horu Durmitoru - Bobotov Kuk (2523 m n.m.).

♥ Pokud chcete sledovat celou naši cestu, hlídejte štítek "Bosna a Hercegovina" a "Černá Hora" ♥